1. Co, jak a proč?

Zdravím všechny nadšené čtenáře blogů!

Na úvod: Jmenuji se Tereza a jsem autorka tohoto blogu! Na tomto blogu bych se chtěla zaměřit na mé cestovaní, i když jsem teď jenom v Americe, tak si myslím, že to není má poslední cesta z rodné země. Proto jsem si založila tento blog, abych mohla sdílet s lidmi své zážitky, jak už pozitivní, tak i třeba negativní.

Vaše Resa na cestách

Procestovala jsem již hodně zemí, ale hlavně s rodiči, či s kamarády, ale můj největší cestovatelský plán přišel letos v červnu. Rozhodla jsem se, že po maturitě vyrazím se trochu více vzdělávat v angličtině jako aupair do Ameriky. Přihlásila jsem se do programu Aupaircare, který u nás v České republice zprostředkovává agentura Student Agency. Zkrátka a dobře jedete na rok do Ameriky. Rozhodla jsem se to zkusit, protože jsem stejně nevěděla do čeho „píchnout“, nutno teda podotknout, že jsem se nedostala na vysokou školu na kterou jsem chtěla. Stejně jsem měla něco takového dlouho v plánu. Plán: útěk.

Potom, co jsem si přečetla podmínky jsem ihned začala vyplňovat přihlášku. To o tom nikdo nevěděl.

Věděla jsem, že to nebude jen tak, ale nečekala jsem, že to bude tak náročné. Dát všechny potřebné materiály dohromady. Do přihlášky musel být pas, výpis z trestního rejstříku, vysvědčení, řidičák, potvrzení o schopnosti, fotky s dětmi a největší trápení mi přineslo vytvoření tříminutového videa, kde musíte popsat sebe, své hobby a samozřejmě, jak se staráte o děti. Jestli si říkáte, že by to zvládl každý blbec, tak jste na omylu. Zkuste si na kameru mluvit anglicky s tím, že to musí být kreativní, zábavné a musí to přesvědčit rodinu. Zhotovení mého profilu mi trvalo se vším všudy celý měsíc. Měla jsem štěstí, protože hned první den se mi ozvala v rodině u které teď jsem. Byla to dlouhá cesta, než jsme se k sobě ovšem dostali, protože maminka měla velké nároky a dlouho se mi neozývala, ale nakonec to dopadlo. Moje americká rodina jsou židé a mají čtyř děti. A moje bydliště? NEW YORK – BROOKLYN! (pocházím z malé vesnice, která má asi 400 obyvatel)

Následující proces byl rychlý: zaplatí poplatky, zažádat o nepřistěhovalecké vízum, pohovor na Americké ambasádě, však největší oříšek nastal, když jsem to měla oznámit rodině – jenom tři týdny a já letím do Ameriky.

Samozřejmě to nebylo bez výčitek, slz a dalších smíšených pocitů, ale já byla neoblomná a svůj výlet jsem si nechtěla rozmyslet. Loučení bylo, bude a je těžké zvlášť, když je to rok a nikdy nikdo z naší rodiny takhle daleko a na dlouho neodletěl.
Odletěla jsem 12. září v 6:50 z letiště Václava Havla v Praze. Byla jsem vyklepaná jak nikdy předtím, protože jsem v životě neletěla.  Sourozenc a kamaradi mi vysvětlili, jak to chodí na letištích. Škoda, že neexistuje teleport. Let letadlem není třikrát pro mě. Byla jsem ráda, že jsem nepozvracela paní vedle mě.

Zrovna tento článek jsem píšu na tabletu v hotelové restauraci v New Jersey, kde máme čtyřdenní soustředění s ostatníma aupairkama. Cpu se tady hranolkami s kečupem, ale nejsou to takové ty malé z MCa, ale obří hranolky, jak pro celou armádu. Snad se navrátím stokilová. 

Pro úvodní článek toho bylo řečeno až dost a já doufám, že budu mít energii a čas psát další. Doufám, že se vám líbil a děkuji za případní sdílení, či komentáře!