Aupair meeting a prdící slečna!
Hola, hola , hola,zase vás Terka za oceánem volá!
Dovolila jsem si kratičký poem na začátek dalšího článku. Doufám, že vás to moc nezhnusila a pokračujete dál ve čtení.
Minulý týden jsem se psala, že mám novou kamarádku Aniu, ale během tohoto týdne jsem si našla novou kamarádku Rachel. Zajímavostí je, že její host rodina pochází ze Slovenska. První rodina, která ví, kde je vlastně Česká republika. Potkaly jsme se na měsíčním "Setkání aupairek", které probíhalo v neděli v Central parku.
Minulý týden jsem se psala, že mám novou kamarádku Aniu, ale během tohoto týdne jsem si našla novou kamarádku Rachel. Zajímavostí je, že její host rodina pochází ze Slovenska. První rodina, která ví, kde je vlastně Česká republika. Potkaly jsme se na měsíčním "Setkání aupairek", které probíhalo v neděli v Central parku.
Nejdřív se mi tam vůbec nechtělo, protože tyhle akce zkrátka moc nemusím. Vyblázněné holky, co si malují po obličeji, objímají se a tančí zumbu. Brrr. Nakonec jsem stejně neměla co dělat. Byla to Halloweenská akce, takže tam chodily holky v kostýmech a donucené děti. Jede kluk se mě ujal a začal na mě drmolit něco v angličtině. Pochopila jsem z toho: "Limča je sice hnusná, a přispěj nám na "nadaci". Kdybych věděla, co bude následovat, tak nikdy nepřispěju. Přiběhla ke mě aupair agentka, která má na starosti holky z Manhattanu, a začala mě objímat, řikat mi, že mě moc miluje a fotit se semnou, aby se mi odvděčila za příspěvek. Přesně taková ta americká nanicovatá snaživka - perfektní vlasy, umělý obličej, zbytečně velké nehty a odporný parfém. Dokonce mi dala masku ve tvaru brýlí, jako kdybych už jedny neměla. Ze zajetí mě zachránila jedna holčina, která mě odtáhla pryč. Stejně jsem se té ženské nezbavila nadobro. Když se začala tančit zumba, tak mi sebrala pizzu z ruky a táhla mě do davu. Po zbytek akce jsem se jí pak schovávala.
Párty trvala asi 3 hodiny a po skončení jsem měla naplánované další prozkoumávání Brooklynu. Na jednu z památek nejznámějších - Brooklynský most.
Každý asi známe scény z filmů, jak se točí pod Brooklynským mostem v parku a tam jsem vyrazila jako první. Nemůžu si stěžovat absolutně na nic, kdo nezažije, neuvěří. Počasí mi přálo, tak jsem si jenom užívala atmosféru. Samy se přesvědčíte na fotkách. Sedíte na místě, kde probíhají svatby, zásnuby a někdy i rozchody. Při mé návštěvě zde byly zrovna tři vietnamské svatby. Po zhlédnutí Brooklynského mostu zespoda jsem chtěla teda vyrazit přímo na něj, ale byla jsem odvolána již zmiňovanou holčinou. Jely jsme společně do kina na The Accounant - musím doporučit, až to bude v ČR v kinech, tak nadšenci šílených matematiků a Bena Afecca musí vyrazit! Jeden vtipeček z kina. Celé kino se kouká na film a v té nejnapínavější chvíli si dáma před náma solidně usrala, né prdla omylem, ale tak že to slyšel celý sál. Ona jenom "Excuse me!" její partner vedle ní začal mávat rukou, aby odehnal ten smrad. Ty už spolu na rande nikdy nevyrazí.
Následující dny začaly opět svátky "Radosti a sklizně". Během nich se staví tzn. succah, která je ozdobená větvičkami a barevnými řetězy. Trvají celých osm dní, kdy by se mělo jíst a spát jenom venku. My to spaní venku naštěstí nedodržovali. Děcka nešly dva dny do školy, protože samozřejmě byly prázdniny. Nemám ráda volné dny, kdy nejdou do školy, protože většinou si přivedou své povedené kamarády a všechno je vzhůru nohama. Do toho ještě chodí jiné návštěvy, které jsou dotčené, že si nepamatuji jejich jména. Možná si říkáte, že to nemůže být tak těžké si zapamatovat pár jmen, ale k nám chodí skoro každý víkend někdo nový. Otázkou zůstává jak si sakra můžou udělat tolik přátel?!! Já už automaticky chodím k lidem a přestavuji se jim, že je ráda potkávám. Pobavil mě chlap, když jsem takhle k němu šla, že ví kdo jsem, tak jsem se zeptala, jestli jsme se viděli na oslavě Jeda a on znechuceně odpověděl, že se potkáváme ve škole. Upsík!
V úterý byla smečka celá moje s tím, že nesměla být během toho žádná obrazovka - počítač, mobil, či televize. Však milánkové byli hrozně znudění životem, takže i když se člověk snažil vymyslet aktivitu, která by je mohla bavit, tak se raději zdejchli. Vypadalo to asi tak, že jsem je naháněla po domě a jenom jim Říkala - vypni tu televizi, néé opravdu se nesmíš koukat na dalších pět minut, žádnej popcorn, telefon je můj, kde je sakra Mira?! Při největší nudě nejstaršího nenapadlo nic jiného, než svou mladší sestru učit sprosté fráze. Ta teď chodí a každému říká: "Uhni zmrde". Připomíná mi to mé dětství, kdy mě i můj nejstarší bratr učil sprosté básničky a já je pak prezentovala své třídní učitelce. Když to řekla rodičům, tak se ani moc nezlobili, ale myslím, že až to uslyší babička z Georgie, tak jí odvezou. Však největšího zlomu nastal, když měli jet na své aktivity. Samozřejmě se jim nechtělo a zkoušeli na mě dětské fígle - dětský pláč, volání vůdce smečky (mamku), zranění, bolest hlavy. Doteď přemýšlím nad tím, jak se mi podařilo je na ty aktivity dostat, ale vypadali jsme stoprocentně jako cirkus: Jed a Eben na soccerový trénink pak s Gideonem na divadlo za doprovodu Miry, vyzvednou J+Ebna z tréninku a rychle utíkat chytit taxík, aby jsme byli doma včas. Čekala na nás další návštěva. Pro Gideona jsem se vracela sama. Znáte takový ten pocit, kdy si říkáte: "Teď už to easy a půjde jako po drátku?". Ehm, to jsem si řekla a pak jsem se ztratila. Respektive jsem si našla špatné metro a myslela jsem si, že jsem vystoupila kousek od jejich zkušebny. Nejdřív pohoda klídeček mám ještě 5 minut, než skončí. Zarazila jsem se po chvíli, kdy mi to místo přišlo jiné než obvykle. Samozřejmě místo "za rohem" to bylo dalších 5 km. Pěkný večerní jogging. Nejlepší byl Gideon, který seděl v pizzerii v klídečku a v pohodičce se koukal na televizi. Hlavně se moc nestresovat. Doufala jsem, že aspoň doma budeme mít něco dobrého k jídlu. Omyl. Myslím, že asi všichni známe film "Slunce, seno.." a z scénu, jak zabíjejí králíka a kluk jí na to povídá: " Už zase králíka? Furt králíka! Každej máme králíka a ani už Pinďa to nežere". Takhle se přesně cítím, když máme kuřecí nohy,
Následující dny začaly opět svátky "Radosti a sklizně". Během nich se staví tzn. succah, která je ozdobená větvičkami a barevnými řetězy. Trvají celých osm dní, kdy by se mělo jíst a spát jenom venku. My to spaní venku naštěstí nedodržovali. Děcka nešly dva dny do školy, protože samozřejmě byly prázdniny. Nemám ráda volné dny, kdy nejdou do školy, protože většinou si přivedou své povedené kamarády a všechno je vzhůru nohama. Do toho ještě chodí jiné návštěvy, které jsou dotčené, že si nepamatuji jejich jména. Možná si říkáte, že to nemůže být tak těžké si zapamatovat pár jmen, ale k nám chodí skoro každý víkend někdo nový. Otázkou zůstává jak si sakra můžou udělat tolik přátel?!! Já už automaticky chodím k lidem a přestavuji se jim, že je ráda potkávám. Pobavil mě chlap, když jsem takhle k němu šla, že ví kdo jsem, tak jsem se zeptala, jestli jsme se viděli na oslavě Jeda a on znechuceně odpověděl, že se potkáváme ve škole. Upsík!
V úterý byla smečka celá moje s tím, že nesměla být během toho žádná obrazovka - počítač, mobil, či televize. Však milánkové byli hrozně znudění životem, takže i když se člověk snažil vymyslet aktivitu, která by je mohla bavit, tak se raději zdejchli. Vypadalo to asi tak, že jsem je naháněla po domě a jenom jim Říkala - vypni tu televizi, néé opravdu se nesmíš koukat na dalších pět minut, žádnej popcorn, telefon je můj, kde je sakra Mira?! Při největší nudě nejstaršího nenapadlo nic jiného, než svou mladší sestru učit sprosté fráze. Ta teď chodí a každému říká: "Uhni zmrde". Připomíná mi to mé dětství, kdy mě i můj nejstarší bratr učil sprosté básničky a já je pak prezentovala své třídní učitelce. Když to řekla rodičům, tak se ani moc nezlobili, ale myslím, že až to uslyší babička z Georgie, tak jí odvezou. Však největšího zlomu nastal, když měli jet na své aktivity. Samozřejmě se jim nechtělo a zkoušeli na mě dětské fígle - dětský pláč, volání vůdce smečky (mamku), zranění, bolest hlavy. Doteď přemýšlím nad tím, jak se mi podařilo je na ty aktivity dostat, ale vypadali jsme stoprocentně jako cirkus: Jed a Eben na soccerový trénink pak s Gideonem na divadlo za doprovodu Miry, vyzvednou J+Ebna z tréninku a rychle utíkat chytit taxík, aby jsme byli doma včas. Čekala na nás další návštěva. Pro Gideona jsem se vracela sama. Znáte takový ten pocit, kdy si říkáte: "Teď už to easy a půjde jako po drátku?". Ehm, to jsem si řekla a pak jsem se ztratila. Respektive jsem si našla špatné metro a myslela jsem si, že jsem vystoupila kousek od jejich zkušebny. Nejdřív pohoda klídeček mám ještě 5 minut, než skončí. Zarazila jsem se po chvíli, kdy mi to místo přišlo jiné než obvykle. Samozřejmě místo "za rohem" to bylo dalších 5 km. Pěkný večerní jogging. Nejlepší byl Gideon, který seděl v pizzerii v klídečku a v pohodičce se koukal na televizi. Hlavně se moc nestresovat. Doufala jsem, že aspoň doma budeme mít něco dobrého k jídlu. Omyl. Myslím, že asi všichni známe film "Slunce, seno.." a z scénu, jak zabíjejí králíka a kluk jí na to povídá: " Už zase králíka? Furt králíka! Každej máme králíka a ani už Pinďa to nežere". Takhle se přesně cítím, když máme kuřecí nohy,
Mějte se krásnočesky!!
xoxo Theresa!
xoxo Theresa!
Komentáře
Okomentovat