2. První setkání!
Hi,
Hola, Ahoj, Bonjour!
Opět
se hlásí dívka za oceánem. Omlouvám se, z tak po dlouhé době,
ale nestlaly jisté komplikace a pak jsem neměla moc času. Hlavně by
vše bylo jednodušší, kdybych pracovala na počítači, ale já
hloupá jsem zjistila, že přenosná zásuvka z americké do české
je zkratka moc mala na nabíječku, takže si musím koupit novou
nabíječku, která vyjde asi na 79$. Tedy tou komplikaci je, že to
musím psát na tabletu, což trvá déle. No nic.
Počáteční problémy už přeskočíme a vrhneme se do popisu lepších věci. No zkratka ve čtvrtek jsem se poprvé setkala se svou americkou rodinou. Už mě to bude asi doprovázet do konce života, že budu všude vyzvednuta jako poslední. Nejdřív ve školce mým taťkou a teď jsem byla ze 150 děvčat vyzvednuta jako poslední. Poor me. Ale musím říct, z první setkání šlo docela hladce, když jsme přijeli domu, tak děcka byly namáčknuté na dveřích a hned zamnou, běžely a braly mi tašky, až na toho nejstaršího, který sešel otrávený ze schodu a ani nic neřekl. No jo puberta je mrcha a každý ji musí zažít. Po přivítání všech clenu rodiny jsem dostala prohlídku domu od Jeda a Ebna, ale spis to bylo něco jako - tady je tohle, tady je tohle a rychle pojď zase jinam! Má rodina má typicky brooklynský třípatrový barák, jako z filmu. V přízemí bydli jiní lidé, ale to není s naším barákem to není průchozí. My bydlíme od prvního patra výš. V prvním patře máme průchozí kuchyň s obývákem a vstup na zahrádku. V druhém je společenská místnost a ložnice rodičů a posledním patře mam místnost já, děcka a je tady koupelna. Ve čtvrtek jako na uvítanou mi děti udělaly nápis: "Vítej Tereza!" s obrázky Brooklynu a ještě jsem dostala první brooklynskou večeři (pizzu). Chtěla jsem napsat, ze u stolu byli všichni, ale tak by se to nedalo nazvat. Eben miluje soccer, takže ten si hrál s míčem v obývaku, Jed hrál hru, kterou se zrovna naučil a Gideon nám do toho začal zpívat písničky z hry, kterou se zrovna v divadle uči a aby toho nebylo málo tak ta nejmenší, Mira spadla ze židle. Kdo zná naší rodinu, tak pochopí proč říkám, že to vypadalo jako u nás doma. V tu chvíli jsem si říkala, že jestli nebude lepší se poutají vytratit a utéct, ale na druhou stranu jsem si vzpomněla, že jsem je chtěla a ze zkrátka do toho šílenství jdu s nimi. Po veceři byla diva zvěř zahnaná do postele a já sál raději taky.
V pátek jsem měla volny den. Byla jsem se projít po okolí - malém mě přejel náklaďák, i když jsem mela přednost, ale tady na chodce kašlou. I když jsem mela volno, tak jsem jela s Elissou vyzvednout děti ze školy. Kluci chodí všichni do stejné školy a Mira do připavné. která je pro nejmenší do pěti let. V Americe je vyzvedávaní dětí ze školy jako jedno velké setkání. Všichni se znají a hlavně všichni se kamarádi, takže musíte do školy vyrazit o pul hodinu dříve, než se probojujete vsemi "Hi and How re u?". Další fakt o Američanech je, že jsou vytíženi. Teda aspoň ti moji. Po škole jsme jeli domu za hodinu Elissa vzala Ebna na breakdance a pak jela na fotbalový trénink pro Gideona. Eben navečer jel ke kamarádovi, kde přespával. Gideona po tréninku vyzvedl taťka a já byla s Jedem doma. Koukali jsme na telku a on se mě stále ptal, jestli mi přijde ten porad hustej a cool. Po desáté, když se mě zeptal už jsem nevěděla, co mu mam na to říct. On je přesně dítě, které to na vás věčně zkouší. Americká výchova je opravdu jiná, než česká.
Počáteční problémy už přeskočíme a vrhneme se do popisu lepších věci. No zkratka ve čtvrtek jsem se poprvé setkala se svou americkou rodinou. Už mě to bude asi doprovázet do konce života, že budu všude vyzvednuta jako poslední. Nejdřív ve školce mým taťkou a teď jsem byla ze 150 děvčat vyzvednuta jako poslední. Poor me. Ale musím říct, z první setkání šlo docela hladce, když jsme přijeli domu, tak děcka byly namáčknuté na dveřích a hned zamnou, běžely a braly mi tašky, až na toho nejstaršího, který sešel otrávený ze schodu a ani nic neřekl. No jo puberta je mrcha a každý ji musí zažít. Po přivítání všech clenu rodiny jsem dostala prohlídku domu od Jeda a Ebna, ale spis to bylo něco jako - tady je tohle, tady je tohle a rychle pojď zase jinam! Má rodina má typicky brooklynský třípatrový barák, jako z filmu. V přízemí bydli jiní lidé, ale to není s naším barákem to není průchozí. My bydlíme od prvního patra výš. V prvním patře máme průchozí kuchyň s obývákem a vstup na zahrádku. V druhém je společenská místnost a ložnice rodičů a posledním patře mam místnost já, děcka a je tady koupelna. Ve čtvrtek jako na uvítanou mi děti udělaly nápis: "Vítej Tereza!" s obrázky Brooklynu a ještě jsem dostala první brooklynskou večeři (pizzu). Chtěla jsem napsat, ze u stolu byli všichni, ale tak by se to nedalo nazvat. Eben miluje soccer, takže ten si hrál s míčem v obývaku, Jed hrál hru, kterou se zrovna naučil a Gideon nám do toho začal zpívat písničky z hry, kterou se zrovna v divadle uči a aby toho nebylo málo tak ta nejmenší, Mira spadla ze židle. Kdo zná naší rodinu, tak pochopí proč říkám, že to vypadalo jako u nás doma. V tu chvíli jsem si říkala, že jestli nebude lepší se poutají vytratit a utéct, ale na druhou stranu jsem si vzpomněla, že jsem je chtěla a ze zkrátka do toho šílenství jdu s nimi. Po veceři byla diva zvěř zahnaná do postele a já sál raději taky.
V pátek jsem měla volny den. Byla jsem se projít po okolí - malém mě přejel náklaďák, i když jsem mela přednost, ale tady na chodce kašlou. I když jsem mela volno, tak jsem jela s Elissou vyzvednout děti ze školy. Kluci chodí všichni do stejné školy a Mira do připavné. která je pro nejmenší do pěti let. V Americe je vyzvedávaní dětí ze školy jako jedno velké setkání. Všichni se znají a hlavně všichni se kamarádi, takže musíte do školy vyrazit o pul hodinu dříve, než se probojujete vsemi "Hi and How re u?". Další fakt o Američanech je, že jsou vytíženi. Teda aspoň ti moji. Po škole jsme jeli domu za hodinu Elissa vzala Ebna na breakdance a pak jela na fotbalový trénink pro Gideona. Eben navečer jel ke kamarádovi, kde přespával. Gideona po tréninku vyzvedl taťka a já byla s Jedem doma. Koukali jsme na telku a on se mě stále ptal, jestli mi přijde ten porad hustej a cool. Po desáté, když se mě zeptal už jsem nevěděla, co mu mam na to říct. On je přesně dítě, které to na vás věčně zkouší. Americká výchova je opravdu jiná, než česká.
See
ya!
Komentáře
Okomentovat