Měsíc v USA!

Olalalaaaa!

Již je to měsíc a dva dny, co jsem v Americe!! Uteklo to neuvěřitelně, už bych si měla pomalu začít balit domů.

Během měsíce jsem si tu dokonce našla kamarádku. Je to naše uklizečka. Jmenuje se Ania a je z Polka, takže si občas povídáme Česko/polsky někdy, když mi nerozumí, tak mluvíme anglicky. Rozumí mi tak jedno slovo a jinak pořád kýve hlavou. Zkrátka kamarádka jak má být.

Shrnutí uplynulého týdne. Myslela jsem si, že po dovolené v Allentownu budu mít od návštěv pokoj, ale jak se ukázalo, tak hned ve čtvrtek přijela druhá babička s dědečkem. Hurá! Bohužel odjeli až v úterý. Píšu "bohužel", protože né, že by byli hrozní, nebo nepříjemní, ale každé narušení naší domácnosti, je peklo. Hlavně babička je takový malý generál. Organizovala mě, Elissu a svého manžela. Většinu času trávil v pokoji pro hosty, který je v druhým patře a ona byla v kuchyni a řvala na něj. Po každém zařvání "Eliote!" jsem nadskočila do pozoru. Děti se snažila ovládat také, ale ty zdárně bojkotovaly její přístup. Páteční večer probíhal v slavnostním duchu. Ještě jsem to tady nezmínila, ale každý pátek máme slavnostní večeři, kdy se zpívá a vzdává se požehnání. Tentokrát to bylo jiné, protože to byl první pátek v novém židovském roce, takže se zpívalo se svíčkami, pilo se víno a jedla se chala (vlastní pečený chléb - chutná to jako vánočka). Při každém "obřadu" hlava rodiny (Mike) dává každému chlapci požehnání. V sobotu jsem měla celý den volno, tak jsem vyrazila se podívat na Coney Island Beach. Nic zvláštního to není - moře, krásná pláž, luna park. 

Bohužel zrovna v sobotu hrozně pršelo, tak jsem jela brzy domů. Hlavně jsem už měla hlad a na pláži nic moc neměli k jídlu. U nás se nijak extra jídla neobměňují. Máme buďto pastu, fazole s rýží, nebo pizzu. Ze zoufalství jsem si dala studentské jídlo: těstoviny, kečup a sýr. Když jsem si to přinesla ke stolu, tak se na mě koukali, jestli jsem se náhodou nezbláznila. Gideon mi zhnuseně povídá: "Jak můžeš mít něco tak nechutného, jako kečup s těstovinou a ještě k tomu úplně obyčejný sýr?". Abych to uvedla na pravou míru. U nich je "pasta" lahůdka a servíruje se jenom s tomatovou omáčkou a parmazánem.

Nedělní večer byl pracovní. Jeli jsme společně do baru, kde sestra Elissy slavila narozeniny. Říkala jsem si, že konečně půjdu do normální společnosti, protože jí tam měli přijít i kamarádi a třeba konečně natrefím na toho milionáře. Omyl. Byly tam děti a pak samí gayové, kteří nemluvili o ničem jiném, než o těch dětech. Povzbudilo mě, až jídlo, které nebylo košer (pizza se sýrem a masem, šunka, jednohubky). Od stolu s jídlem mě dostaly už jenom poskakující děti. Nejvíc, co se mi na té párty líbilo, byly přípitky. Doma, když jsem slyšela, aby si všichni připravili řeč pro Jenny (sestra), tak jsem si Říkala, jestli se už nezbláznili, ale pak na té oslavě mě to dostalo. Všichni byli hotoví z děcek, jak to bylo roztomilé apod. Neřekly nic neobvyklého na Ameriku - "Máme tě rádi, si výjimečná, si jako moje druhá matka, I love you, I love you,…". Po pronesení přípitku nejmenších následovali dospělí a tatínek vyhrál u mě na plné čáře. Jenom jsem tam stála, poslouchala a snažila jsem se nebýt sentimentální. Nefalšovaný proslov od srdce, jak to ti naši drazí rodiče umí.

Následující den nebyl ničím speciální. Tři bratry jsem vyzvedla ze školy, odvezla domu a jednoho pak vzala na trénink. Avšak na zpáteční cestu jsem podlehla jeho prosbě a domů jsme jeli v taxíku. Stává se ze mě pomalu, ale jistě, pravá Newyorčanka, protože jako ve filmech jsem zvedla ruku, abych ho přivolala. Zastavil!!! Vlastně ten večer byl výjimečný. Okusila jsem poprvé americkou lahůdku makarony se sýrem a popravdě nic hnusnějšího jsem neměla. Po večeri mi byl nabídnut recept, že to musím určitě zkusit udělat doma. Zapečené těstoviny s rozehřátým sýrem navrch.

V úterý a ve středu byly židovské svátky. Klukům v úterý přišli kamarádi, takže u nás to vypadalo jako v Sherwoodu. Já jsem raději vzala Miru na procházku.Pobavila mě Elissa, která mi řekla, že ona v kočárku moc nespí. Do 5ti minut spala jako mimino. Navečer šli všichni do synagogy kromě ní. Poprvé se mi stalo, že jsem byla tak unavená, že jsem vytuhla na zemi při uspávání. Díte vzhůru, hlídačka spala. Ve středu byl hlavní svátek "Yom Kippur", kdy se drží 24 hodin půst a jak mi Mike vysvětlil, tak většina židovských svátků se drží už večera. Během svátku je zakázaná elektronika, práce a používat elektřinu. Já osobně porušila úplně všechno a děti také. Gideon, Jed a Mira jedli možná víc ten den, než normálně. Jediný, kdo vydržel nejíst byl Eben (9 let). K večeru byl bílý jako stěna.

Dnes jsem dostala volno, protože jsem dva dny po sobě pracovala přes čas. Teda od 6 - 9 jsem pomáhala s uspáváním. Myslím si, že čtvrtky budu mít opravdu ráda, protože jsem si zařídila hodiny zpěvu zmíněným učitelem, který již učí děcka. Musím se jenom občas smát naši jazykové bariéře. Někdy mi přijde, že on mluví o koze a já o voze, nebo pro jistotu melu úplně nějaké hlouposti. Musí si myslet, že v Česku bydlí samé vypatlané holky. Další mou aktivitou tento den je "Broadway jazz" na který chodím do Tanečního centra na Broadwayi. Doporučila mi to Mikova sestra, která chodila na Hip - Hop. Já jsem šla na první hodinu s tím, že to bude taková brnkačka, ale ta ženská, co to vede je drsná! Její přes 60, pružná jako luk. Věčně na nás řve: "Nerozumíš, co my děláme, tak se dívej na mě a né na sebe do zrcadla!". Z první hodiny jsem odcházela splavená. Jestli něco takového je v ČR, tak doporučuji!

Pro dnešní článeček je to vše. V pondělí a v úterý následují další židovské svátky (ty děcka vůbec nechodí do školy), tak bude zase o čem psát.

Mějte se česky a užívejte života!