Volba prezidenta, Halloween a další zajímavosti!

   Hello!

Opět se vám hlásí zpravodaj z New Yorské metropole. Fackuje mě hanba, že jsem napsala článek skoro po měsíci!! Svádím to na mládí a na svou neschopnost něco ze sebe inteligentního a zabavnýho vyplodit!
 Znáte takový ten pocit, když slyšíte kapat vodu a najednou se podíváte na strop z kterého ta voda kape? Ne? Hm..já ten pocit bohužel znám a nikomu bych ho nepřála zažít. Taková malá příhoda na úvod, co se mi stala nedávno. Byla jsem doma s nejmenší a vařily jsme večeři. Ona mi řekla, že si chce umýt ruce do koupelny, která je o patro výš. Tak proč ne, řekla jsem si a poslouchala jsem ji, jak jde po schodech do koupelny. Měla jsem zrovna rozdělanou večeři, tak jsem za ní nešla a jenom čekala, jestli půjde dolů. Po chvíli se vrátila a já jak jsem byla zaměřená na vaření večeře, tak jsem uplně zapomněla jít zkontrolovat, jestli zavřela vodu. Když teda bylo  jídlo hotové, tak jsem odchytla malou a šly jsme si sednout. Najednou slyším něco kapat, tak jsem se ohlédla na dřez, jestli je to kohoutek. Nebyl, však ze stropu to kapalo slušně. Rychle jsem utíkala do koupelny, která  se doslova topila ve vodě. Ona sice přizavřela kohoutek, ale v umyvadle byl špunt. Po asi hodině uklízení jsem se vrátila dolů, kde mě čekala další. Aneb řízky všude. Ještě štěstí, že si člověk může zanadávat v češtině jaký jsem to blbec! 

Týdny tady plynou rychlostí blesku, když člověk je v jednom kole a já se nestačím divit, že už mám za sebou dva úspěšné měsíce. Zatím přežívám bez vážnější ujmy na zdraví, ale určitě se na mě pobyt aupair se čtyřmi dětmi podepíše. Už teď cítím, jak jsem ztratila pár nervových spojení. Mezi nejzajímavější akce na které určitě celou dobu čekáte patří rozhodně Halloween a nesmíme zapomenout na volbu prezidenta USA, což jste určitě v České republice zaznamenali.
Pamatuji si, jak jsme Halloween v hodině angličtiny řešili, jak je to pro Američany výjimečný svátek. Hlavně pro ty děti! Chodí po ulici ve strašidelných kostýmech a říkají "Trick or treat". Podobné jako u nás pomláska, ale nikdo „nehoduje“ a neříkáte básničku. Bohužel realita mě docela zklamala.  Já jsem se na to připravovala, jaká to bude sranda – sháněla jsem dlouho domu věci na můj kostým a byla jsem celý den, jak na trní nedočkavostí jaká to bude zábava. Nakonec jsem ani neměla čas se pořádně připravit. Připravovala jsem dlouho děti. Btw. Nejstarší šel za Pringles muže, druhý za Weird Al (nikdo v našem sousedství nevěděl, kdo to je), třetí za Mistra Yodu ze Star Wars a nejmladší šla Mickey Mouse. Pak když už bylo vše hotové, tak  ten nejstarší byl jak na trní, že nic nestihne a začal bláznit a na mě skoro nikdo nepočkal. Všechno bylo najednou v neuvěřitelném stresu. Matka, děti a já, však úplně zbytečně. Někdy mám chuť na ně zařvat, aby se  všichni nadechli a uklidnili. Po asi další hodině jsme konečně mohli vyrazit do ulic, jak jsem v to doufala, co jsme opustili vrátka, tak rozeběhly a utíkaly do restaurací a obchůdku.  Shrnula bych to, že ani nešlo o Halloween a bavit se  „strašením“ lidí, ale o to mít nejvíce sladkostí. Nezáleží na tom, jestli vás přejede u toho auto, nebo srazí cyklista. Mě to po chvilce přestalo bavit se stále za někým honit, tak jsem pomalu chodila s nejmladší jen tak na "čumendu", kdo si jak s výzdobou dává záležet. My jsme neměli nic moc výzdobu, ani jsme vydlabali dýně, protože to kluky nebaví. Je právě baví jíst jenom nezdravé jídlo. Doma mě docela mrzelo, že jsem si od toho slibovala něco víc a těšila se. Ze zvědavosti jsem ochutnala jednu sladkost. I ta sladkost byla odporná! Upřímně jsem ráda za naše Dušičky, co máme v České republice.
Já byla za vodníka, ale jak to tady nikdo nezná, tak mi spíše řikali "lepricon", však můj kostým splnil účel. Všichni se mě báli dokonce i děti! 

Další téma? Jasně: VOLBY. Už od začátku, kdy jsem věděla, že pojedu do USA, tak jsem se na to opravdu těšila, protože jsem tušila, že to bude velká věc. Už od začátku nás upozorňovali v New Jersey, že se nemáme o tom s nikým moc bavit, protože to Američané hodně prožívají a každý samozřejmě na to má svůj názor. Brala jsem to na vědomí a nijak jsem to neřešila, však, co jsem přijela do rodiny, tak ty na to měli jasný názor. Jedině Hilary Clintnová. Pamatuji si, že jsme to řešili hned u první společné večeře. Co mě na tom překvapilo ze všeho nejvíc, že  to probírají prakticky veškeré věkové skupiny. Naši kluci se o tom bavili jako o fotbale. Takhle ani já nerozumím té naší ,jako oni. Ve škole na to mají samostatné předvolební hodiny, kde se baví o  jednotlivých debatách, co kdo řekl a jaký na to mají názor. Dokonce ve 4. třídě měli školní volby, kde v den D děti chodily volit koho chtějí za prezidenta. U nich vyhrála Clintnová.  Každý si měl vytvořit určitá volební hesla, kterými by ohromil své „voliče“. Doma jsme každou debatu, mezi kandidáty, seděli u televize.Všichni v naší ulici se koukali!  U jedné mě  nejvíc rozesmála má mamka, která, když jednou mluvil Trump a skočil do řeči Clintnové, tak začala řvát: „Shut up u fucker!“ Btw. jinak je to velice tichá dáma, která sotva doma promluví. Osobně jsem měla na volby podobný názor. Sice jsem nesledovala začátek  a musím říct, že jsem v tom někdy tápala, ale člověk narazí na  některá „hesla“ pana Trumpa, ať chce, nebo ne. Rozhodně jsem byla pro „modrou“ Ameriku, než pro "červenou". Čas plynul a najednou to uteklo tak, že zde byl den D. To jest 8. listopadu, kdy v USA je volební den. Už od ráda má rodina byla na nervy. Ráno se šlo hned volit. Fronta jak na banány jako za komunistů, nebo, kdy to bylo. Bylo to asi způsobeno tím, aby náhodou nebyly některé hlasy zapomenuty, tak člověk musí nejdřív vyplnit papír a pak ho ještě oskenuje. Když vše uděláte v pořádku dostanete nálepku „I Voted“. Pro srandu králíků  jsem si jí taky vzala, ale samozřejmě jsem volit nemohla. Celý den se nesla ve vzduchu hrozně nervozní atmosféra. O mé rodině ani nemluvě.  Ti na to řikali, že když vyhraje Trump, tak udělají smuteční obřad. Večer chvilku vedl Trump a pak Clintnová. Já jsem tu televizi musela asi po dvou hodinách vypnout. Moje rodina se pomalu rozkládala nervozitou a já raději šla spát, když vedla Clintnová. Ráno jsem se ovšem probudila se sms na mobilu od The New York Times: Trump will be next president. V tu chvíli jsem vůbec nechtěla jít dolů, protože jsem věděla, že má rodina bude z toho uplně hotová. Bohužel jsem měla pravdu. Děti nechtěly jíst a rodiče byli bílí jak stěna. dokonce můj učitel mi řekl, že měl ráno pocit jako by se probudil s kocovinou, i když vůbec nepil jenom slyšel výsledek. Po volbách přijely mé tety a sestřenice a ty jsem raději upozornila, ať nezmiňují Trump nebo Clintnovou. Mohlo by se stát, že by dostaly přes pusu. Kdo moc nesledoval volby, tak právě New York byl jasně pro ní.
Teď to docela utichlo, ale zajímavé bude, až se stane prezidentem, tak jaké změny nastanou. Všichni se bojí budoucnosti Ameriky.

Další věc se kterou bych se chtěla podělit je, že mě přijely do města navštívit mé tety z České republiky. Dělala jsem si z toho srandu, protože se sotva potkáme v Čechách a zrovna se vidíme v New Yorku. Musím říct, že to byla velmi příjemná změna. Najednou máte nablízku někoho koho znáte a rozumíte mu každé slovo, ale i tak to bylo divné, protože už jsem nastavená na tu angličtinu a každého zdravím automaticky: Hi, how are u? Bylo to těžké! Snažila jsem se jim ukázat New York, ale má teta se dobře vyzná a hlavně je to velký vůdce, který si jede zkrátka po svém. Spíše mě ukázali víc, než já jim. Smutné. Největší zážitek, co jsme spolu podnikly bylo zhlédnutí muzikálu: „Cirque du Soleil“ v divadle Paramour. Mám na to jenom chválihodná slova: úžasný, skvělý, zkrátka wow!!! Naše divadelní scéna v Čechách není tak špatná, však naše muzikály stojí za nic. Rozhodně oproti tomu, co jsem viděla zde. Rozhodně se podívejte aspoň na ukázku: https://www.youtube.com/watch?v=o9JBQv-PJ1I. Celé vystoupení jsem v podstatě seděla s otevřenou pusou, protože to bylo neuvěřitelné s jakou lehkostí to dělali. Prvky při kterých, když uděláte chybu jste ochrnutí na celý život. Být vámi bych si rovnou zarezervovala letenky!  Vezměte si více peněz, protože lístky stojí v přepočtu na korunu stejně  jako u nás do první řady do Národního divadla. Holt za krásu se musí platit. Doslova.

Pro dnešní článkování je to asi vše, co jsem chtěla napsat.

Mějte se pracovně, ale užívejte života!