MIAMI DREAM


Zdravím vás u dalšího  „VlogBlogu“. Minule se mi líbil nápad spojit článek s videem, protože jsem trochu silnější v psaní, než v mluvení na kameru. 
V minulém articlu jsem se zmínila, že mne čeká cesta do Miami. V prvotních cestovatelských plánech bylo se podívat na Floridu jenom jednou, ale pak přijela sestra, která mě přemluvila jet na Floridu a zkrátka život je nevyzpytatelný tak, že jsem tam "musela" letět ještě jednou. Abych vám vysvětlila proč...
Vrátíme se do historie a to do roku 2013, kdy jsem byla malé kuřátko a bylo mi 17. Teenager. Moje sestra Kristina se rozhodla mě a mé rodiče pozvat na něco do kina. Jak je to obvyklé, tak v kinech absolutně nic nedávali a jediným „sledovatelným“ filmem byli Bídníci.  V té době jsem o tom moc nevěděla (ostuda) a obávala jsem se, že to budou zbytečně vyhozené peníze. Nicméně jsme vycházeli z kina jako poslední, aby nikdo neviděl, že jsme všichni buleli. Hlavně malá puberťačka, která propadla mladému revolucionáři Enjolrasovi. Viz photo:

http://stagedoordish.com/wp-content/uploads/2013/03/enjolras.jpg

Klidně bych šla hned bojovat po jeho boku a padla za přitom za Francii! Nechci vás vtahovat do zbytečných detailů, ale dovede si představit, když s dívkou cloumá puberta, jak dokáže být šílená. Bídníky jsem poslouchala každý den: ráno, odpoledně i večer. Kdyby byli na kazetě, tak ta kazeta už je dávno ohraná. Jeho fotky jsem měla v telefonu. Došlo to i do toho stádia, že jsem zhlédla všechny filmy a muzikály ve kterých hrál. Dalo by se to nazvat profesionální stalkerství. Pak jsem si našla přítele, tak  jsem ho musela přesunou na druhou kolej, ale nikdy jsem o něj nepřestala mít zájem, jako o umělce.
Když jsem se před osmi měsíci dozvěděla, že budu právě v New Yorku první, co jsem hledala bylo, kdy ho můžu vidět. Bohužel on v žádném muzikálu nebyl/není, ale  pro mou radost udělal pár koncertů po Americe a dokonce jeden naplánoval i v New Yorku. Můj plán byl tedy jasný 25. února vyrazit do Huntigtnu na jeho koncert a popřípadě se s ním sejít. Později jsem zjistila, že do té zadele nic nejezdí a je to od Brooklynu asi hodinu cesty, takže by mě tam ani rodiče neodvezli, ještě k tmu ani nebyli doma. Zrovna v ten datum tu byla má nejdražší sestra, takže se to všechno nějak zkomplikovalo. Samozřejmě Terka měla v kapsičce plán B - 29. dubna 2017.Tím pádem to bylo vyřešeno, protože jsem bych mohla zabít dvě mouchy jednou ranou. Vidět ho a ještě se podívat na Floridu.
Informovala jsem o tom svou rodinu, že si beru volno na 5 dní. Raději jsem jim to připomínala, protože jsem se bála, že to zapomenou a já budu nucena se vrátit dřív, či to přeorganizovat a letět na další jeho vystoupení do Californie se mi už moc nechtělo. Ubytování jsem si zařídila přes AirBnB, kdo nezná, tak to vřele doporučuji. Lidé pronajímají byty, či jenom pokoje pro ostatní a vy nemusíte platit drahé ubytování za hotel. Nabídky jsou různé a vy si můžete vybrat od střední třídy, až po velmi hezké byty. Tím, že cestuji jenom sama, tak by se mi hotel nevyplatil a je to příliš drahé, tak jsem přešla na tuhle variantu. V Miami jsem si našla společný byt pro 4 osoby. Nejdřív jsem přemýšlela, jestli bych si neměla přece jenom najít něco sama, ale potom zvítězila cena, Miami Beach a poznání nových lidí. 
Dva měsíce utekly jako voda a z nenadání tu byl můj den odletu. Den D. Odlétala jsem brzo ráno, abych se ještě stačila ubytovat a připravit se na tu velkou událost. Musím uznat, že jak jsem se poprvé strašně bála lítání a potom říkala, že zase dlouho létat nechci, tak se mi to pomalu začíná dostávat pod kůži. Cesta z letiště byla trochu komplikovanější, protože jsem zprvu nemohla najít vláček z letiště, potom autobus, který mě měl odvést na Miami Beach, ale všechno jsem to nakonec zvládla. Stejně mi nic jiného nezbývalo. To je asi na samotném cestování to nejlepší. Musíte se postarat sami a nikdo jiný to za vás nezařídí. Nemůže to za vás okecat někdo jiný, ale vy samotní děláte ty chyby, aby jste se dostali k vytouženému cíli. Pro mě poučení pro příště, že když pojedu do oblasti, kde je víc stupňů, jak doma, tak si změním oblečení na letišti, abych se potom nepekla jak smažené kuře. V New Yorku v tu dobu bylo okolo 10 stupňů a v Miami asi 30. Já jsem měla dlouhé černé kalhoty a tmavé triko. Lidi na mne hodně koukali hlavně náš pán, který mě ubytoval. Po check in v bytečku jsem měla ještě trochu času a tak jsem vyrazila se podívat na pláž a prozkoumat okolí. Vyčerpáním jsem usla na pláži, takže jsem byla potom trochu v časovém presu. Musela jsem rychle nahodit obličej a vymyslet, co na sebe, což byla ta nejhorší část. Nevím, jestli jsem byla při smyslech, když  jsem si balila kufr, ale můj výběr oblečení byl hrozný! Absolutně nic, co by se hodilo na koncert. Vyřešila jsem to tílkem, kraťasy plus nemodní žabky. Uklidňovala jsem se tím, že v skákajícím davu mi to bude úplně jedno.
Nervozní jsem byla jak sáňky v létě, že to nestihnu, tak jsem si raději objednala Lyft. Pan řidič se semnou snažil komunikovat, ale já byla tak zaseklá, že jsem ze sebe nevyplodila nic smysluplného. 
Byly jsme tam načas a hned, co jsem vystoupila jsem litovala své modní volby. U vchodu mě zkontrolovali a podívali se na vstupenku, ale já se trochu obávala, že jsem na špatném místě. Ve foyer byly lidé ve věku 60+ a všichni měli večerní róby. Zahlédla jsem jeden párek holek, ale to bylo všechno. Zmateně jsem si zkontrolovala datum, místo a čas. Všechno sedělo. Jediné, co nesedělo bylo mé oblečení, jestli někdo víte, jak vypadá Stavovské divadlo, tak to divadlo, kde byl koncert, vypadalo hodně podobně. Lustry, malby, červené koberce a jedna hloupá holka, co vypadala, jako když zrovna přišla z pláže. Rudá jsem byla jako koberec a snažila se splynout ze zdí, ale nepomáhalo to, tak jsem raději utekla do sálu. Vedle mě seděl párek matka s dcerou, které se tam stále fotily a přede mnou chlapecký oddíl frajerů. Ukázalo se, že Mistr Aaron má dva typy vystoupení: pop rock a broadwayské hity. Já šla samozřejmě na to druhé s tím, že jsem to absolutně nevěděla. Chyby děláme všichni. Koupila jsem si lístek do asi patnácté řady a když viděla, že v první nikdo není, tak jsem se zeptala paní uvaděčky, jestli si tam mohu sednout. Mohla. Terka ušetřila asi 30 dolarů a měla jsem z toho nepopsatelný zážitek. Několikrát jsem se snažila sepsat, jak to probíhalo, ale beztak se mi nepodařilo popsat celkový dojem. Už od prvního tonu se musím přiznat, že jsem slzela. Přišel jako pan muzikant a podal neuvěřitelný výkon. Nejenom to, ale byl také okouzlující, šarmantní a vtipný, což je asi ta nejhorší kombinace. Když jsem se podívala okolo mě, tak lidé z toho měli podobný pocit. Vedle mě seděl starší pán s manželkou, kteří celou dobu slzeli také. Byla jsem překvapená, že to nezasáhlo jenom mě (mou generaci), ale hlavně tu starší. Jedinou výtku bych k tomu měla, že to bylo neuvěřitelné krátké. Koncert měl asi jenom hodinu a patnáct minut, které utekly, jak když lusknete prstem. Během večera se nesmělo natáčet, ani fotit, takže žádný záznam nemám, ale kdyby vás zajímalo, jak to vypadalo, tak jsem našla pár odkazů na YouTube, tak je přidám pod článek.
Po vystoupení jsem jela domů a po celou dobu jsem se štípala do ruky, jestli to není náhodou jenom sen. Naštěstí nebyl a já jsem neuvěřitelně vděčná, že žiju tenhle život a chci z něj vytřískat, co nejvíc! 
Zbytek mé dovolené se nesl spíše ve válecím smyslu: pláž, voda, muzika. Původně bylo v plánu prozkoumat Miami a jít se podívat do centra. Nakonec se člověku nikam nechce, protože všude je neuvěřitelný vedro. Jednou jsem se byla podívat autobusem na South Beach. To se mi stala taková vtipná věc. Vystupovala jsem z autobusu a zastavil mě chlap. Byl pěkně oblečen do péřovky s tunou nákupu a ještě tak náramně voněl. Nevadí. Začal se mě ptát odkud jsem, co tam dělám a bla bla bla. Pak se dostalo na výměnu emailů, tak jsem mu ze srandy dala svou emailovou adresu, co z něho vypadne. Upřímně nevím, jestli mám špatnou karmu, ale mám opravdu štěstí na podivné lidi. Když jsem potom večer kontrolovala emaily, tak mi pan neznámý poslal email. Začalo to nevině. Pozval mě na schůzku do Starbucksu a že si můžeme popovídat, ale pak jak jsem četla dál, tak z něho vypadlo, že mi může dělat poradce přes finance. Změnit banku, či poslat peníze..kdykoliv.
Čekala jsem od něj hodně, ale tohle opravdu ne. Pro vaše zklamání jsem se rozhodla se nesejít s panem Záhadným a své finance nechat ve své bance. 
Jinak Miami jako takové je docela nudné město. Je dobré si od newyorského ruchu odpočinout, ale zase na delší pobyt to není. Jestli jste ten typ, co potřebuje památky a někam se chodit dívat na zajímavosti, tak neutrácejte za letenku. Jsou tu samozřejmě různé atrakce jako aligátoří či dinosauří parky, skútry, půjčení kola apod., ale to je taky tak na půl dne a pak zase ta pláž. Jenom teplo, pláž a moře. Z pláže jsem byla taky trochu zklamaná, protože tam byly všude ty zelené potvory. Však za relaxační dovolenou to bohatě stačí! 
Zpátky do New Yorku jsem odlétala ve středu večer, aby nikdo neviděl, že se domů vracím jako černoch. Bohužel mě moje host máma viděla již ve dveřích, takže se trochu zhrozila.Nemusím vám říkat, že návraty domů z dovolené jsou vždycky bolestné. Probudit se ráno do kruté reality pracovního dne není moc hezké obzvlášť, když dům vypadá jak po válce a děti vás opět neznají jménem.
K článkování by to bylo vše a teď si můžete pustit video:

https://www.youtube.com/watch?v=fWJZJRIqe7A



Slíbené odkazy:



Vaše T.

Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky