ÚTERÝ

Je to jeden v týdnu, který opravdu z celého srdce nenávidím.Většina by vám odpověděla, že je to pondělí, nebo pátek 13., ale pro mě je nejhorší úterý. Nemám ho ráda, protože je to druhý den v týdnu a vy víte, že do víkendu zbývá ještě dlouhá doba a zkrátka a dobře je prokletý a já to vím. Když jsme  ještě chodila do školy, tak jsme měli ty  nejhorší předměty a ještě jsme tam kysli až do 4. V Americe to není o nic lepší. Pondělí přežiju lehce, protože mám plno energie po víkendu. Pondělní program není ani tak vyčerpávající. Za to v úterý už se mi tak ráno vstávat nechce, děti jsou taky mrzuté, ale nejhorší jsou odpoledne, kdy chodím vyzvedávat Miru ze školy a potom jenom Jeda  (obvykle Jeda plus Ebna) z autobusové zastávky. On je takový ten specialista, kterého nic nebaví a furt by jenom jedl sladkosti a čučel na televizi. Když chceme jít s Mirou na hřiště, tak to je vždycky přemlouvání, aby šel a nikdy se to neobejde bez toho, aniž by vám neřekl, že ho nemáte ráda, nebo nevytlačil nějakou tu slzičku. Když se řekne ne, tak vám potom akorát dělá naschvály. Většinou jsem s nimi od tří do sedmi - samozřemě všechno musí být během té doby připravené na večeři. Pak přijde Elissa a já jsem vyslána vyzvednout Gideona z divadla. To znamená, že jdu na metro, kde jedu svě stanice a pak musím přestoupit na jiné, abych ujela dvě další. Takhle to zní jako když to je kousek, ale věřte mi, že co je v Americe kousek je pro vás 50 km. Po příjezdu domů  musím zkrotit dravou zvěř, připravit obědy, uklidit svinčík, vysát a naskládat věci do myčky. Má pracovní směna by měla končit v 8:30, ale většinou zhasínám světla tak v 9:30. Po úterní směně se vždycky ve středu ráno přemlouvám, abych vůbec vstala. Proč vám to tu vůbec říkám? Protože včera se mi potvrdilo, že úterky jsou opravdu ošklivé dny. 

Včerejší ráno bylo opravdu zase vypečené, kdy Mira řvala jako pominutá kvůli každé maličkosti - cereálie jsou moc cereáliové, mléko moc bílé, růžová málo růžová - problém bylo všechno. Kluci zase na sebe pištěli, že něco nemají a stále jim něco schází. Ranní rutina. Po zamávání jsem uklidila a šla dělat hory prádla, kdy jsem si u toho pustila velice inteligentní seriál na výší a ostatní věci neřešila. Potom jsem na sebe hodila oblečení a obličej a vyrazila vyzvednout mou sladkou Miru ze školy s tím, že potom jsme šli pro kluky (včera výjimečně i pro Ebna). Všechno probíhalo hladce jako po másle. Když jsme byli doma, tak jsme si povídali, hráli soccer a potom vypravili Ebna na trénink s tím, že ho brala máma. Já jsem se uklidňovala tím, že to není tak dlouhá doba s těma dvěma a bude to OK. Mira se rozhodla jít po nějaké době ven a tak jsme si hráli s hračkami a mě potom napadlo, že bych si mohla zkusit zahrát golf. Na naší zahradě byla jedna golfová hůl a já jen tak pro srandu to zkusila. Malou to ani moc nezajímalo - ta se během té doby patlala v hlíně. Do toho přišel Jed a hůl mi sebral. Byl právě v náladě dělat mi naschvály. Důrazně jsem mu řekla, ať je s tou věcí opatrnej, aby neublížil Miře, která se přesunula z patlání v hlíně do svého autíčka. V tu chvíli jsem měla takové to tušení. Nevíte přesně proč to tušení máte, ale je tam. Něco není v pořádku. Ten divný pocit jsme zahnala a sehnula se pro basketbalový míč. Najednou se otočím a ona řve jako pominutá. Já zareagovala rychle s tím, že to nic není apod. Snažila jsem se ji utišit a okem jsem koukla po Jedovi, který na mě jenom hodil obličej "Tak jsem ji asi praštil noa". Po chvilce si všimnu, že jí teče z hlavy krev. Jed, jak měl tu golfovou holi v ruce, tak s ní nějak nešikovně máchnul a praštil jí do hlavy. Musím podotknout, že minulý týden se stalo přesně to samé, ale jenom né s golfovou holí ale s klackem.  Nic vážného se jí naštěstí nestalo. Zavolala jsem mámě a do toho potom přišel Mike, tak jí vzal k doktorovi, aby jí to zašili, aby neměla jizvu na hlavě.  Nikdo kromě mě a Jeda nebyl doma a my jenom čekali až přijdou domů. Večeře byla hotová a všechno připravené. Nezbylo nic než čekat. 

Všechno dobře dopadlo a slečinka má 3 stehy. Musím uznat, že statečnější holku jsem v životě neviděla. Když jí šili hlavu, tak ani nebrečela jenom se koukala na její oblíbený televizní pořad. Dneska ráno říkala, že se tím bude chlubit ve škole, jak má krásně sešitou hlavu. 

Tak tady máte potvrzení, proč tak vřele nesnáším úterky! Myslím si, že po tomto incidentu už nikdy golf hrát nebudu. 

Opatrujte se! 

Vaše T.