Cestování po Americe

Vítejte u mého článku o mém cestování po Americe. Tentokrát jsem podnikla menší "road trip" s kamarády do Las Vegas, Los Angeles a San Francisca, kam jsem se chtěla podívat již delší dobu.

Někdy se stále  směji tomu, jak před rokem a půl  jsem cestovala po Americe skrz streetview (google maps) a doufala, že se mi povede za můj život navštívit aspoň jedno z těchto míst.  V hledáčku jsem měla New York, Los Angeles a San Francisco. Pak jsem postupně projížděla Národní parky a místa v Evropě. Nemusím vám vysvětlovat a popisovat, jak nadšená jsem byla, když jsem zjistila, že budu bydlet zrovna v New Yorku. K tomuhle výletu mě přemluvila kamarádka, kterou znám ze soustředění na "správnou" aupair v New Jersey, které bylo hned na začátku. Veronika je také z České republiky a teď se stará o tři děti v Oaklandu (u San Francisca). Před měsícem se mi ozvala s bláznivým nápadem: "Hale Teri, co říkáš na to letět do Las Vegas?" Zrovna Las Vegas mě nikdy nelákalo, ale zase sem chtěla vidět nějakou známou tvář. Pak začala popisovat další plány a já už věděla, že na to nemůžu kývnout. Plán byl takový, že se potkáme v Las Vegas i s jejím přítelem a jeho kamarádem. Oni půjdou na zápas UFC a já zatím projdu město. Další den pojedeme autem do Los Angeles a cestou budem kempovat u jezera. Ráno dojedeme do LA, kde prochodíme pár základních památek a zajímavostí, přespíme u přítele kamarádky a následující den pojedu s ní do San Francisca. Plán značka ideál. Nechtěla jsme to nikomu říkat, protože jsem pověrčivá a hlavně u mě nikdy není nic jistý. Řekla jsem i kamarádce, že se radši vůbec netěšíme, aby se pak něco nepokazilo a my se neviděly. Zbytek dní jsme prakticky spaly s telefony u hlavy, abychom stále mohly ladit detaily, hledat hotely a říkat si, jak se NEtěšíme.

Můj plán cesty mi pořádně začal docházet, až když jsem jela na letiště. Odlétala jsem z Newark v New Jersey. Na to letiště se dostávat je peklo. Od Brooklynu je nejdál a aby jste se tam dostali musíte jet metrem na Manhattan a pak buďto zaplatit 13 dolarů za vlak, či 16 dolaru za bus. Nejde mi ani o čas, který strávíte na cestě, ale o peníze, které do toho vložíte. Nejlevnější je cesta na JFK, kde zaplatíte 2,70 dolarů za metro. Mohla jsem si za tu volbu sama, protože jsem na poslední chvíli hledala letenku. Za blbost se musí platit. Doslova. Po hodině a půl jsem dorazila do místa určení a byla odbavena za pouhých 10 minut (výhra). Bohužel, když jsme přišla k tabulím, tak jsem zjistila, že náš let odložili o 40 minut, což rozhodně nebyl dobrý signál, už z toho důvodu, že jsem měla přestupný let v Charlotte, kde jsem měla tím pádem 15 minut na přestup. Nikdy předtím se mi nic podobného nestalo a já nevěděla, jestli mám někomu říct, či zavolat. Ujistila jsem se paní na telefonu, že to stihnu a pak zbývající tři hodiny čekání jsem zabila koukáním na seriály. Aby toho nebylo málo, tak když už konečně jsme se dostali do letadla, tak nám oznámili, že musíme dalších 20 minut počkat, protože se něco rozbilo. Tedy šance na přestup a zastihnutí letadla do Vegas byla nulová. Ještě víc se to pokazilo, jelikož nad Charlotte byly bouřky a my nemohli přistát, proto nám pilot oznámil, že budeme přistávat na jiném letišti a tam počkáme, až se to přežene. Lidi začali šílet. Já jsem se smířila s faktem, že to nějak dopadne a dál jsem to neřešila, ale někteří spolucestující byli, jak smyslu zbavení. Ptali se letušek a stále někam volali. Na neznámém letišti jsme byli asi hodinu a půl a pak letěli směr Charlotte. Místo toho, abych byla v Charlotte v 5:30, tak jsem tam byla v 10. Lidí, kteří přestupovali a hledali nový let, bylo  naštěstí víc. Velice příjemné paní za stolečkem jsem se zeptala, jak to mám udělat s přestupem a ta mi vůbec nenasupeně odpověděla, že stihnu poslední letadlo do Las Vegas. Měla jsem hlad, ale raději jsem rovnou utíkala na letadlo, abych to stihla. Když jsem byla odbavená, tak nám řekli, že budem čekat na další letadla pouhých 20 minut. Nálada na palubě byla opravdu výborná. Se spolucestujícím jsme se dělili o poslední preclíky, které byly zadarmo. Do Las Vegas jsem přiletěla okolo 12 hodiny místního času (v NY byli 3 ráno)..Potom všem jsem byla ráda, že jsem zdravá a konečně na místě, abych to oslavila, tak jsem si koupila hamburger a kafe. Kamarádka i s ostatními na mě čekali u hotelu New York New York (říkala jsem jí, že je to trapný). Po 10ti měsících se vidíte se známou osobou, která s vámi byla na začátku. Pamatuji si, když mi poprvé napsala ještě v ČR, tak jsem si říkala, že to bude další bláznivka, která mě bude celé dny otravovat, jak je super být aupair a bla bla bla. Po prvním dnu v New Jersey jsem zjistila, jak je to super stejně bláznivá holka jako já. Vzdálenost nás po čtyřech dnech rozdělila a každý jel svou cestou. Já Brooklyn a ona Oakland. Celé ty měsíce jsme si psaly, jak děti jsou úžasná stvoření a jak je moc máme rádi. Kdybyste nahlédli do naší konverzace, tak tam uvidíte hodně nepěkných slov a hlavně "Už mě zase na***i" vět. Nicméně jsem byla moc ráda, že jí znova vidím a hlavně se zase můžu bavit s někým komu je víc jak 12 let. Celé naše parta rovnou mířila na automaty, ale né z toho důvodu, jak byste si mysleli. Když si sednete k automatu a děláte, že hrajete, tak dostane pivo zadarmo. Vychcánci. Celá noc se nesla spíše v kecání. Trochu jsem doufala, že se projdeme po městě, když jsem to nestihla, ale ani se na to pořádně nedostalo. Proto se omlouvám, ale z Las Vegas žádné fotky nemám. Něco málo jsme z města zážitků viděli, ale pro mě by to nestálo za druhou návštěvu. Doufala jsem v tu nekonečnou zábavu, kterou všichni popisují. V neděli ráno nám prakticky zavřeli bar před nosem. Všichni už byli unavení a nikomu se nechtělo hledat nic nového, tak jsme šli směr hotel. Všem se vybil telefon, takže jsme šli cestu, která by normálně trvala 20 minut, hodinu a půl. Dokonce jsme přelézali i plot! Na další den jsme toho moc nenaspali. Každý si dal své 2 hodiny spánku a pak hurá na snídani. Proto se nikomu ani moc nechtělo cestovat zpět do centra a vidět "památky" z Las Vegas. Všichni se nasoukali do auta a jeli směr Los Angeles. Asi jedna z nejhorších věcí na tomto místě, je vedro. Říkal mi kamarád, že lidi, kteří zde žijí, tak nemají pořádný život. Jedou maximálně do obchodu, fitka, ale  většinu času tráví doma. 

Cesta měla trvat autem přibližně do místa určení 4 a půl hodiny. My jsme se bohužel dostali do zácpy a v té Sahaře jsme byli 8 hodin. Vždycky jsme si myslela, že je to jenom vymyšlený do filmů, aby to líp vypadalo. Dlouhé, rovné, nekonečné cesty, kde nepotkáte ani živáčka. Stalo se to realitou a my se táhli jak hlemejždi ničím. Naštěstí naše "seskupení" bylo více jak pohodové, takže chlapci se bavili vepředu a ženy pomlouvaly, co se dalo, a tak naše cesta utekla rychle.
Byla jsem příjemně překvapená, když se mi po dostání z auta neškvaří kůže a místo toho je příjemný vánek. Chvilku jsme se procházeli, protahovali a pak narazili na romantický bar s živou muzikou. Jestli se chystáte v blízké době do LA, tak tohle místo by mělo být ve vašem hledáčku. Je to hodina cesty od Los Angeles a ta příroda je dech beroucí. Hodně mi připomínala Šumavu, kam jsem jezdila, když jsem ještě byla v České republice. Upřímně, co mi na Americe chybí nejvíce je Šumava. Ten rašelinový smrad. Uu. Přes noc jsme si našli speciální ubytování v autě. Neměli jsme zaplacený hotel a rozhodli jsme se, že to riskneme, i když kamarádka celou dobu přemlouvala svého přítele, aby jsme šli spát aspoň do kempu, že se to přeci Bear Lake nejmenuje jen tak. Já jsem bylu, protože jsem věděla, že i kdyby nás přišel sežrat, tak by si to rozmyslel, protože jsme smrděli, jak odpaďák. S Veronikou jsme měly stříbrný hotel na kolečkách a chlapci spali venku. Jinak pro zajímavost se tam normálně medvědi pohybují. Bez legrace. Co je na tom podstatného, že jsem schopná psát tento článek. Po ranní očistě následovalo zase auto. Taky ty města mohli stavět blíž. Celý den byl jenom o mě. Jako jediná jsem nebyla v LA, tak jsem si mohla celý den určovat, kam se půjdeme podívat. Prvním byl Hollywood Sign. Rozhodně ze všeho nejlepší. Naskytl se nám krásný výhled na město a celkově jsem si připadala jako ve filmu. Měli jsme na to jenom jeden den, takže jsme se nějak moc nekochali. Následoval Walk of Fame a zakončili v Santa Monice.  Při příští návštěvě bych chtěla rozhodně poprosit někoho z herců, aby mě pozval do filmových ateliérů, kam bych se chtěla podívat. Určitě se nějaká dobrá duše najde! K Los Angeles. Pro mě to byl vždy jeden z největších snů se tam podívat. Hlavně z toho důvodu, že je to město filmů, co mě překvapilo, že i přes všechna zajímavá místa, není to město, které by mě doslova nadchlo.  Celou dobu mi město plné filmů připadalo trochu bez duše, abych si ho oblíbila, tak bych musela mít vilu v Malibu a být prachatá. Také nejsem moc velký fanda do tepla, proto potřebuji ke svému přežití zimu. Všichni se mi posmívali, že jsem newyorksá snobka, která je věrná svému městu a uráží ty ostatní. Pro každého je něco.
 Následujícího dne  ráno se holčičí sestava sebrala, sbalila kufry a vyrazila směr San Francisco, kde začínalo úplně jiné dobrodružství o kterém vám povím v dalším článku!

ODKAZ NA VIDEO: https://www.youtube.com/watch?v=0qIGHKm9XF8


Doufám, že máte krásné léto a užíváte si dovolenou, či jí plánujete! 

Bon voyage!

Vaše T.