Golden Gate San Francisco

Po hodně dlouhé době jsem k tomu konečně sedla a začala psát druhý díl z mého cestování. Chtěla bych napsat spousta výmluv, že jsem toho měla hodně a do toho přijela mamka a tak dál. Přitom jsem zkrátka hrozný lenoch a nejsem schopná se k tomu potom dokopat. San Francisco se mi zaryje do paměti a až budu stará a vetchá, tak se tomu stále budu smát. Jeden z nejlepších výletů, co jsem zažila proto si zaslouží svůj vlastní článek.

Skončila jsem u toho, jak jsme jely s kamarádkou na autobusové nádraží, kde jsme měly zabukovanou sedačku v autobuse. Cesta do San Francisca trvá okolo sedmi hodin, když  nejsou zacpané silnice. Naštěstí moc nebyly a my jsme dorazily podle plánu. Ona vystoupila v Oaklandu a já mířila do centra toho krásného města. Měla jsem zaplacený hostel hned v centru. Tentokrát jsem nešla přes airbnb, protože nebyly dobré nabídky a prakticky vše bylo už rozebrané. Co vám budu povídat hostel je hostel a není to Four Seasons, které by si samozřejmě každá aupair po roce zasloužila. Když jsem vešla do pokoje, který byl sdílený jako normálně, tak se mi vrátila vzpomínka na výlet s třídou do Paříže. Bydleli jsme v hostel/hotelu v Montmartru. Týden před pobytem jsme se dočetli, že tam mají štěnice a polovina ubytovaných se musela odstěhovat. Naší paní profesorku div netrefilo. Já jsem se raději na žádné recenze nekoukala, abych si to ještě nerozmyslela. Výhodou bylo, že měli palačinky "udělej si sám" zadarmo! Přijela jsem večer, takže jsem se jenom ubytovala a rovnou si hledala něco k jídlu. Když jsem se vrátila na pokoj, tak tam již byla jedna "nemluvka" a jedna velká mluvka. Mluvka znamená, že se s vámi do hovoru a nezavře pusu, i když jí o to jasně žádáte. Začala mi vyprávět, jak nade mnou bude chlap, který strašně vykřikoval ze spaní a strašně chrápal. Cítila to ve své hlavě, jak moc ho to bolí. Né, že by mi to nějak vadilo, ale bylo mi dost nepříjemné vědět, že možná na mě třeba bude v noci někdo zvracet. Ten dotyčný přišel okolo 3 hodiny ranní. Nebudu lhát, ale bála jsem se už tím, jak skočil na tu palandu nade mnou. Celé se to zatřáslo a já už měla vystrčenou jednu nohu z postele. Samozřejmě se celou noc převaloval tak, že se celá postel klepala jak ratlík. Já jsem jenom potom už uvažovala nad tím, jestli, když na mne spadne, budu schopná napsat o tom článek. Naštěstí se potom ráno balil a odešel i s tou divnou ženskou.
Druhý den ráno vyrazila poznávat okolí a rovnou mířila do místní kavárny. Uveďme to na pravou míru. Na mojí kavárnu v New Yorku nic nemá, i když se okolo mě můžou lidi točit jak chtějí, nic nezmůžou. Moje kamarádka musela pracovat, tak jsem již byla na to cestování sama. Vyrazila jsem obhlédnout místní Čínskou čtvrť, Lombard street a poslední atrakcí byl Pier a výhled na Alcatraz. San Francisco je známé hlavně svým červeným mostem a taky ulicemi, které jdou chvilku z kopce a chvilku do kopce. Těšila jsem se taky na to, až to uvidím. Pak, když to musíte jít nahoru, dolu, nahoru a dolu, tak už to tak zábavné není. Lidi tam hlavně neradi parkují. Nedivím se jim. Na zpáteční cestu jsem myslela, že se povezu tramvají, ale když už konečně přijela, tak byla nacpaná lidmi, že by se tam člověk nevešel. I když nerada, tak jsem šla zase pěšky k hotelu. Dokonce mi bylo i jedno, kdo nademnou spí, či jestli se převaluje. Po celém ni chození jsem usla, ani nevím jak.

Následující den jsem prohlédla mapu, ukázala prstem a jen tak se vydala kam mě nohy nesly. Přijela zamnou kamarádka, tak jsme vyrazily se podívat k oceánu a posedět do hospůdky. Jak už to tak se ženami bývá nikam jinam nás už nikdo nedostal. Kecaly jsme celý večer. Po dlouhém vyčerpávajícím večeru jsem se zpátky vrátila na pokoj. Rychle vyřešila hygienu a chvilku se koukala do telefonu. Najednou něco slyším. Takový chraplavý zvuk, jako když někdo šustí se sušenkami potajmu pod peřinou. Už jsem si říkala, že moje spolubydlící dlabe noční tyčinku potajmu. Pak když jsem si sedla na postel a zpozorněla, tak se ten zvuk ozýval z mého kufru. To už jsem měla srdce v krku. Krysa. Potkan. Veverka. Opatrně jsem příblížila ke kufru a otevřela ho. Vyběhla z něho malá myška a druhá se schovávala za tyčinkou. Chvilku sem třásla s mým kufrem a nakonec ta mrcha taky utekla. Zavřela jsem kufr doufající, že už tam žádná není zavřená a nenajdu tam oříškovomandlovou myšku. Ráno jsem zkontrolovala škody a zas tak hrozné nebyly U snídaně jsem se odhodlla a začala si číst recenze na zmíněný hostel a nakonec jsme byla i ráda, že to byly jenom malé myšky. Stát se to mé host mámě, tak ten hotel zažaluje, protože právě z myší má největší hrůzu. Oddychla jsem si, když jsem věděla, že ten den už zamnou přijede Verča a budem jenom my dvě na pokoji. Sraz jsme měly domluvený až na večer, tak jsem celý den strávila v parku. Přijela okolo osmé hodiny večer. To už jsem přešlapovala a byla nervozní. Hlavně proto, že měla přivézt večeři. Šly jsme se obě zaregistrovat. Celý natešený jsme si ze všeho dělaly srandu a najednou nám paní povídá, že naše rezervace je sice platná, ale jenom pro jednu osobu. Dvě noci jenom pro jednu. Chvilku jsme se jí smály, že si z nám asi dělá srandu, protože tohle byl fakt povedenej vtip hlavně v situaci ve které jsme se nacházely. Byla to pravda. Popravdě ani jedna jsme na tom nebyly tak, abychom si dovolily zaplatit další dvě noci. Smích nás přešel. Zaplatily jsme si to jenom na jednu noc s tím, že si něco na tu druhou najdeme. Na jedné internetové stránce, když se zaregistrujete tak můžete najít někoho, kdo vás nechá přespat zadarmo. Aplikace hlavně určená pro cestovatele, kteří se ničeho nebojí. Jako my. Nabídky chodily, ale jedna horší než druhá.

Ráno jsme si udělaly palačinky, posbíraly energii a vyrazily se podívat na Golden Gate Bridge. Mohly jsme jet samozřejmě autobusem, ale zase by nám nezbyly peníze na kafe, takže jsme se rozhodly pro lepší a zdravější variantu: pěškobus. Respektive jsem k tomu byla donucena. Cesta k mostu trvá od místa hostelu 2 hodiny z kopce do kopce s tím, že když tam dojdete, tak na vás čeká pusté nic. Nemusí to být pravidlem. Většinu času most není vidět díky mlze. Během oběda a kávy si to mlha rozmyslela a ustoupila pryč. Po kochání krásou červenou náš čekalo rozhodování o našem spaní. Přes stránky jsme našli potencionálního hostitele, ale ten se potom ukázal, že je absolutně k ničemu. Proto zvítězil plán B. Jít do hotelu a hrát si na to, že jsme ubytování, ale přes to celou noc být ve společenské místnosti a pařit s místní mládeží. Cestou zpátky jsme si koupily jídlo a šly si nenápadně sednou do místnosti. Byla sobota večer, tak všichni pařili a my dělaly, že taky. Naštěstí tam byl kulečník, který jsem sice nikdy nehrála, ale proč si nezahrát tady. Netrvalo dlouho a naší "výbornou" hru začalo okukovat pár mistrů. Nakonec byla Veronika vyšoupnuta ze hry a já hrála s borci. Zrovna by to sedlo na vtip: Když se sejde rusák, američan a čech...Naučili mě to. Nejsem sice borec všech, ale ovládám to líp, než předtím. Ironii osudu bylo, že se k nám nakonec i přidal chlap, kterého jsem zmínila někde na začátku popisu. Ten "opilý" pán z našeho pokoje a ukázalo se, že je to fajn chlap, který vůbec není strašidelný. Hráli jsme asi do třech do rán, kdy se potom i rusák s Američanem vydali spát. My jsme udělaly smutné oči na recepčního a mohly jsme zůstat až do rána. Byly jsme vzhůru sice 24 hodin, ale bylo to nakonec lepší, než spát v pokoji s bůh ví čím. Netvrdím, že tam také nepobíhaly.

Když nadešla hodina, tak jsme se  s Verčou rozloučily a já jela na letiště. Díky spánkovému deficitu ani nevím, jak jsem se dostala na letiště, do letadla a z letadla. Cesta domů byla příšerná, protože jsem opět přiletěla na Newark, který je sakra daleko. Vedro, vlak nejel, metro bylo zrušený a člověk se pak trmácel přes celý Manhattan domů. Doma bohužel na mě nečekalo milé přivítaní, ale za to úplně prázdná lednička. It's good to be home.

Kdybych měla shrnout celkový výlet, tak musím uznat, že se povedl. Nejprve jsem ze všeho měla strach, že se třeba pohádáme a bude nějaký problém. Všechno, až na malé drobnosti proběhlo hladce a my si to užily. San Francisco je krásné místo, kam bych se ráda jednou vrátila a procestovala i okolí. Stále je co objevovat.  Co mě překvapilo byly velké množství bezdomovců, kteří jsou opilý a jsou opravdu na každém rohu. V New Yorku je taky máme, ale zase na ně nenarazíte tak často. Možná i proto do jaké čtvrti se vydáte. Nedoporučovala bych samozřejmě i zmíněný hostel. Jestli se vydáte do San Francisca, tak se oooobloukem vyhněte International Hostel San Francisco. Pro vaše vlastní dobro.

Tohle by bylo vše pro tento článek. Doufám, že jste i vy měli hezké léto a užili jste si nějaké dovolené!

Odkaz na video zde: https://www.youtube.com/watch?v=aTZlYwRjBH4

Jako obvykle,

Vaše T.