Pracovní dovolená v Cape Cod
Minulý týden jsme se vrátila z pracovní dovolené s rodinou. Sice jsem si užila letos dovolených jako nikdy, ale znáte to. Dovolených není nikdy dost. Má rodina každoročně jezdí na Cape Cod v Massachussets, kde si pronajmou domek na týden. Během dovolené jezdí na lodi, kolech, chodí plavat do rybníka či k moři. Těch možností je spousta, jak trávit čas. Je to kraj stvořený na dovolenou, ale jinak zde nic moc není, takže tu lidi moc nežijou.
Odjížděli jsme minulou sobotu ráno. Cesta měla bohužel trvat asi šest hodina a nakonec se protáhla na celých osm. Dokážete si představit, jak to muselo vypadat po pěti hodinách v autě. Sice jsme zastavili na oběd, ale i tak atmosféra nebyla moc příjemná. Ke konci naší výpravy to spíš vypadalo jako z filmu Shrek, kdy se oslík stále ptá: "Už tam budem?". Taky jsme takovou hru s našima hráli, ale taťku to vždycky přestalo bavit a ukončil to slovy, že jestli ještě někdo promluví, tak jde zbytek pěšky. Tady jsem to ale raději nenavrhovala, protože jsem se bála, že jejich nejlepší aupair bude muset jít s nimi. Posledních třicet minut jsem přemýšlela, jak moc by bolelo vyskočit za jízdy z auta. Nicméně jsme přijeli, vybalili a zase sedli do auta, abychom jeli na večeři. V USA jezdíte jenom autem. Benzín je tu levný a lidi jsou líní. Hlavně v oblasti, co jsme žili my, tak obchod s potravinami, či restaurace, jsou vzdáleny tak 20 km autem. Jinak můžete maximálně jíst žáby v zálivu.
Náš týdenní pobyt probíhal následovně. Ráno jsme se probudili, jeli na pláž a pak domů, kde jsem hlídala děti, jak se koukají na televizi a rodiče šli na rande. Ve městě každý večer měli různé akce pro děti. Dvě noci po sobě jeli, bez Miry, na představení Shakespeara. Středy byly o společných tancovačkách. Také jsem se šla na to podívat, protože jsem doufala, že to bude ve stylu tancovačky ve stodole. Kapela a klobouky. Bohužel to byla jedna paní a asi 50 detí a trsající dospělí. Řikali mi, že to takhle ve městě mají každý rok. Disco pro děti, Shakespear, tancovačky apod. Rodina byla tak hodná, že mi nechala půjčit kolo. Po celém roce jsem konečně sedla na kolo a mohla využít jinou dopravu, než auto, což byla rozhodně příjemná změna! Né, že bych nemohla i v New Yorku, ale tam se většinu času bojím, že mě srazí auto. Proto skoro všude chodím. Projížděla jsem se po pobřeží a objížděla "památky". Spíše to bylo ve smyslu veď mě dál cesto má a kam dojedu tam jsem.
Jeden den jsme s klukama na rybníce na paddle boardu (jestli jste to nevyzkoušeli, tak rozhodně doporučuji). Pak kluci šli skákat z mostu, což je také velká atrakce!
Jak říkal ten nejstarší, tak jsme objevovali krásu matky přírody a zkoumali různé vegetace. Během naše průzkumu jsme i viděli želvy, které samozřejmě rychle zdrhly, když viděly mé roztomilé děti. Bohužel náš průzkum přerušila nepříjemná nehoda na rybníce, kdy se jiní lidé stali svědkem nehody, tak jsme museli rychle opustit rybník. Samozřejmě celý den děti nemluvily o ničem jiném, ani želvy už nebyly tak zajímavé. Poslední den jejich dovolené jsme zakončili táborákem na pláži. Takový táborák není jen tak! Musíte ráno vstát a jet do města si vyčkat frontu. Myslím, že prvních 15 lidí dostane povolení na to si založit oheň na pláži. Opékali jsme párky a marshmallows.
Romantické zakončení naší týdne.
Ráno jsme se sbalili a jeli směr k rodinným kamarádům. Každý správný Američan se musí umět rozloučit s létem a uspořádat pořádnou párty. Upozorňovali mě na to, ale já nějak nedbala pozornosti. Spíše jsem si to představovala jako malé posezení s kamarády u krbu. Nicméně, když jsme tam přijeli, tak tam byli asi všichni kamarádi, co znám. Přibližně 15 dětí a do toho 40 dospělých. rozhodně to nevypadalo, tak jak jsme si představovala. Konalo se to na samotě u lesa. Ti odvážlivý spali ve stanech. Matky a vyvolení mohli být v baráku. Nepatřila jsem mezi vyvolené. Samozřejmě jsem si ale myslela, že jsem to vyhrála, protože se budu moct vyspat. Vyfasovala jsem stan, který tak trochu smrděl jako koňské hovínka, což rozhodně nebylo příjemné a okolo jedenácté hodiny začalo pršet. Na déšť pod stanem jsem zvyklá a jen tak mě nic nerozhází. Bohužel jsem ale nevěděla, že můj stan má díry, takže během dvou hodin byla všude voda a k tomu byla ještě hrozná zima. Ironii osudu bylo mé mokré oblečení. Celý den všichni oslavovali a já mrzla na židli a snažila se můj spacák přivést k životu. Párty to byla ve velkém stylu. Jídla bylo mraky, hrála tam i kapela, děti byly celý den ve vířivce a za odměnu jsme dostali i trička! Párty, jak se patří!
Druhý den ráno nás čekal odjezd domů a potom příprava do školy. Byla to příjemná tečka za prázdninami a celkově za mým pobytem s rodinou. Večer jsme si říkali své oblíbené zážitky s prázdnin a tak celkově na co se těšíme tenhle školní rok. Gideon se začne připravovat na Bar Mitzvah, což je pro židy jedno z největších událostí. Mira je ve vyspělejší třídě a bude se učit víc hebrejsky a kluci ti to mají stále stejný, teda až na to, že jsou ve vyšších ročnících, ale žádná větší změna je nečeká. Pro mě to bylo poslední cestovatelské dobrodružství po Americe tento rok a jsem ráda, že jsem ho takhle mohla zakončit. Já jenom věčně nadávám, ale pak ve výsledku jsem spokojená. Mám před sebou poslední týden v New Yorku, tak si ho hodlám užít. Více informací čekejte zítra!
Mějte se krásně!
Vaše T.
Odjížděli jsme minulou sobotu ráno. Cesta měla bohužel trvat asi šest hodina a nakonec se protáhla na celých osm. Dokážete si představit, jak to muselo vypadat po pěti hodinách v autě. Sice jsme zastavili na oběd, ale i tak atmosféra nebyla moc příjemná. Ke konci naší výpravy to spíš vypadalo jako z filmu Shrek, kdy se oslík stále ptá: "Už tam budem?". Taky jsme takovou hru s našima hráli, ale taťku to vždycky přestalo bavit a ukončil to slovy, že jestli ještě někdo promluví, tak jde zbytek pěšky. Tady jsem to ale raději nenavrhovala, protože jsem se bála, že jejich nejlepší aupair bude muset jít s nimi. Posledních třicet minut jsem přemýšlela, jak moc by bolelo vyskočit za jízdy z auta. Nicméně jsme přijeli, vybalili a zase sedli do auta, abychom jeli na večeři. V USA jezdíte jenom autem. Benzín je tu levný a lidi jsou líní. Hlavně v oblasti, co jsme žili my, tak obchod s potravinami, či restaurace, jsou vzdáleny tak 20 km autem. Jinak můžete maximálně jíst žáby v zálivu.
 |
| Občerstvení, kam jsme chodili na jídlo. |
 |
| Místní kostel |
Jeden den jsme s klukama na rybníce na paddle boardu (jestli jste to nevyzkoušeli, tak rozhodně doporučuji). Pak kluci šli skákat z mostu, což je také velká atrakce!
Jak říkal ten nejstarší, tak jsme objevovali krásu matky přírody a zkoumali různé vegetace. Během naše průzkumu jsme i viděli želvy, které samozřejmě rychle zdrhly, když viděly mé roztomilé děti. Bohužel náš průzkum přerušila nepříjemná nehoda na rybníce, kdy se jiní lidé stali svědkem nehody, tak jsme museli rychle opustit rybník. Samozřejmě celý den děti nemluvily o ničem jiném, ani želvy už nebyly tak zajímavé. Poslední den jejich dovolené jsme zakončili táborákem na pláži. Takový táborák není jen tak! Musíte ráno vstát a jet do města si vyčkat frontu. Myslím, že prvních 15 lidí dostane povolení na to si založit oheň na pláži. Opékali jsme párky a marshmallows.
Romantické zakončení naší týdne.
Ráno jsme se sbalili a jeli směr k rodinným kamarádům. Každý správný Američan se musí umět rozloučit s létem a uspořádat pořádnou párty. Upozorňovali mě na to, ale já nějak nedbala pozornosti. Spíše jsem si to představovala jako malé posezení s kamarády u krbu. Nicméně, když jsme tam přijeli, tak tam byli asi všichni kamarádi, co znám. Přibližně 15 dětí a do toho 40 dospělých. rozhodně to nevypadalo, tak jak jsme si představovala. Konalo se to na samotě u lesa. Ti odvážlivý spali ve stanech. Matky a vyvolení mohli být v baráku. Nepatřila jsem mezi vyvolené. Samozřejmě jsem si ale myslela, že jsem to vyhrála, protože se budu moct vyspat. Vyfasovala jsem stan, který tak trochu smrděl jako koňské hovínka, což rozhodně nebylo příjemné a okolo jedenácté hodiny začalo pršet. Na déšť pod stanem jsem zvyklá a jen tak mě nic nerozhází. Bohužel jsem ale nevěděla, že můj stan má díry, takže během dvou hodin byla všude voda a k tomu byla ještě hrozná zima. Ironii osudu bylo mé mokré oblečení. Celý den všichni oslavovali a já mrzla na židli a snažila se můj spacák přivést k životu. Párty to byla ve velkém stylu. Jídla bylo mraky, hrála tam i kapela, děti byly celý den ve vířivce a za odměnu jsme dostali i trička! Párty, jak se patří!
Druhý den ráno nás čekal odjezd domů a potom příprava do školy. Byla to příjemná tečka za prázdninami a celkově za mým pobytem s rodinou. Večer jsme si říkali své oblíbené zážitky s prázdnin a tak celkově na co se těšíme tenhle školní rok. Gideon se začne připravovat na Bar Mitzvah, což je pro židy jedno z největších událostí. Mira je ve vyspělejší třídě a bude se učit víc hebrejsky a kluci ti to mají stále stejný, teda až na to, že jsou ve vyšších ročnících, ale žádná větší změna je nečeká. Pro mě to bylo poslední cestovatelské dobrodružství po Americe tento rok a jsem ráda, že jsem ho takhle mohla zakončit. Já jenom věčně nadávám, ale pak ve výsledku jsem spokojená. Mám před sebou poslední týden v New Yorku, tak si ho hodlám užít. Více informací čekejte zítra!
Mějte se krásně!
Vaše T.
Komentáře
Okomentovat