Zpátky v čase

Ano, je to neuvěřitelné, ale je tu další článek.Měla jsem během dubna a května tolik věcí, co jsem chtěla napsat, ale byla jsem tak zahrabaná do sebe a nic jsem nedělala, až je to hanba. Vždycky si říkám, že něco budu psát v týdnu, ale na to není čas. Většinou se snažím během své volné hodiny, kdy malá spí, uklízet, či připravovat do školy a večer si s někým povídám, hraji na piano a nechce se mi extra zapínat počítač. O víkendu mě zase štve, že jsem zase celou dobu doma a netrávím čas venku, když můžu. Věčný koloběh a myslím si, že vy to určitě taky někdy tak máte. Vím, že bych se tomu měla věnovat poctivěji. 

Tak dnešní článek bych věnovala tak zvanému "catch up" neboli shrnutí, co se tedy dělo, či co se bude dít.

Za prvé bych asi začala tou nehodou o které jsem psala minule. Všechno to dopadlo nakonec dobře. Sousedku naštěstí  pustili ještě ten víkend z nemocnice a chodila potom celý týden chudák na kontroly. Hlavu měla dost pomlácenou. Modřinu přes celý obličej a má teď zakázáno řídit na půl roku auto a pít alkohol. Já se jí snažila upřímně vyhýbat, ale věděla jsem, že na to dojít musí. Potkaly jsme se hned v pondělí ráno před školkou, tak jsem za ní rovnou šla a řekla jsem, že jsem ráda, že je v pořádku. Ona se extra netvářila, tak mě tím moc nepotěšila, ale potom později toho týdne, když jsme se potkaly, mi děkovala i její manžel a maminka. Úplně nevím, jestli si její dítě pustím ještě někdy do baráku.

Dome

Za druhé, bych mohla konečně dohnat Brighton, který ve vzduchu visí už tak dlouho. Brighton je město, které jsem chtěla navštívit dlouhou dobu, ale nikdy na to "nebyl" čas. Potom, jak jsme měla dovolenou, tak jsem se rozhodla, že už konečně bych tam mohla jet. Bohužel jsem si vybrala to nejhorší datum. Celý čtyři dny mi propršely a ještě skoro sněžilo. Snažila jsem se prochodit všechno, co se dalo: Brighton Pier, Dome, uličky, kavárny a pro Brighton typické huts. Samozřejmě jsem potom zajela i na známe bílé útesy: Seven Sisters, který byly top mého výletu. Vyhradila jsem si na ně jeden den. Měla jsem v plánu se tam projít, dát si malý piknik a třeba ještě zajet do Eastbornu, který je hodin od Brightnu. Ten den se mi zrovna udělalo tak špatně, že jsem se spíš rozhodovala, jestli nezůstat v posteli. Zase mi bylo líto peněz a času, tak jsem to riskla. Potila jsem pot a slzy, ale přes všechno nasazení jsem tam došla! Málem jsem se však pokakala u oveček.  Zatím za mě je Brighton jedno z nejhezčích měst Anglie. Uvidím, až pojedu do Cardiffu, či Edinburgu. Nadchlo mě svou atmosférou a těmi malými uličkami, kde bloudíte. Různé vintage shops, hipster kavárny a samozřejmě trhy.  Zkrátka město, které je perfektní na odreagování z velkého rušného Londýna. Nicméně výlet to byl krásný, i když jsem byla zmoklá věčně jak slepice. Proto i možná jsem se rozhodla, spíš moje italská kamarádka, že bychom se ta mohly podívat společně a snad za lepšího počasí. Budeme tam jenom na víkend, ale pokusím se toho stihnout, co nejvíc, abych mohla udělat nějaký pěkný video a Brigton a okolí vám ukázat.

 

Fotka z pieru

Brighton Pier

Rozpadlý West Pier

Terka a v dálce Pier :D

 

Huts

Seven Sisters

Altánek v Brightnu

Mezi dalším nezapomenutelným zážitkem určitě patřil dubnový koncert na který jsem se těšila neuvěřitelně dlouho.  Měsíc duben: doba, kdy se plní přání - minulý rok jsem byla na Aaronovi. Tentokrát to byl  dlouho očekávaný koncert Harryho Stylese v O2 aréně v Londýně. Už když jsem byla v New Yorku, tak jsem ho chtěla vidět, ale bohužel jsem odjela dřív, než jsem ho stačila.Naštěstí přidal koncerty i po Anglii!  Byl to historicky první velký koncert v aréně a byl to opět zážitek, který nevím, jak slovy popsat. nechci se tu rozepisovat, jak to bylo úžasný a dokonalý. protože zkrátka bylo a nikdy jsem úplně nic podobného nezažila. Bude to tím, že to byl můj první velký koncert a vidět tolik lidí zpívat jednu písničku a tolik rozsvícených světel najednou. Podlomí to kolena. Ti, co mě znají déle, tak ví, že nepatřím mezi holky, co by hystericky křičely, měly plakáty a bůh ví co. Já se snažím hlavně si to užít po svém. Vrátila jsem se zpátky do minulosti, kdy i já si zažila dobu One Direction a chtěla jít na jejich koncert, ale nikdy se mi to nepovedlo a tímhle se mi to tak trochu splnilo. Seděla jsem někde úplně nahoře mezi rodiči, kteří museli filmovat svým dítkám celý koncert a jejich ratolesti tam poskakovaly a zkrátka se bavily, jak se to patří. 

No a poslední věcí se kterou jsem se chtěla svěřit byla Royal Wedding, která asi nikomu neutekla.  Mluvilo se o tom, i když člověk nechtěl, jedině, že by žil pod kamenem. Svatba šestého následovníka trůnu Harryho byla velká událost. Lidi spekulovali nad šaty (za mě nic moc teda), kdo přijde a nepřijde, jak bude vypadat královna, jestli otec Megan přijde apod. Já jsem měla v plánu, že půjdu se podívat přímo na svatbu mezi ostatní fanatiky do Winsdoru, ale pak mě sousedi pozvali na párty, tak jsem se rozhodla pro to i hlavně mě zajímalo, jak budou reagovat na to praví angličané.  Oblékli jsme se všichni honosně a šli jsme k nim a koukali na přímí přenos, jako kdybychom tam byli. Moje host máma ještě na poslední chvíli koupila balonky a masky Harryho, Megan, Kate a Charlese. Nemohlo to být víc infantilnější. Po obřadu se otevřelo šampaňské, servírovali se cupcakes a známe anglické sendwiche s vajíčkovou pomazánkou. Já naštěstí nemusela hlídat, byla jsem jako host, tak jsem si to mohla užít, i když se pak dostavila nepěkná kocovinka. Jak říká naše učitelka na angličtinu: Britové  si vždy najdou nějakou příležitost, kdy mohou pít a něco oslavovat.

No a to by bylo pro dnešní shrnutí všechno. Doufám, že jsem na nic nezapomněla a když jo, tak si na to vzpomenu a třeba to tady bude za dalšího půl roku. Anyway, příští týden jedu do toho Brightnu a pak za čtrnáctní mě čekají zkoušky angličtiny. Už je to tady!! Přijde mi, že čím víc se to blíží, tím víc já nic neumím. Jako tatar si přijdu. Po zkouškách se  pak 9. července pojedu rekreovat do Čech. 

Vaše R.T.