Stěhovaní
Skoro duben Velikonoce za rohem a můj blog zeje prázdnotou. Přitom můj život je celkem zajimavý, jenom nebyl čas to všechno sepsat. Třikrát jsem se stěhovala za tu dobu a samozřejmě, jestli máte v živote novou drahou polovičku, tak ji nesmíte zanedbávat a pořádně se o ní starat. To obnaší i to, že nemáte moc času trávit na počítači.
No jelikož mám teď chvilku času a polovička učí, tak aspoň můžu sepsat, jak to se mnou je a proč jsem se tolikrát stěhovala - aspoň v rychlosti.
 |
| Ukazka z vystavy orchidei v Kew Gardens v Londyne |
První stehovaní probíhalo před Vánoci s moji host rodinou, která si v Londýne koupila novy barak a prakticky se stehovali 1 km od mista, kde jsme dřív bydleli. Jelikož už mi tehda bežel poslední měsíc s nimi, tak jsem si pořádně ani nevybavovala a v pokoji, kde jsem přespávalajsem si vyložila to nejdůležitější. Upřímně jsem se nemohla dočkat odchodu.
Moje druhé a o dost zásadnější stěhovaní probihalo na konci ledna, kde nastal ten zlom a ja se mela stěhovat do svého vlastniho bytu. Na hledaní "do svého" jsem se těšila jak malá holka. Ta radost, že si budu moct najít místo podle svého. Upravit si ho. Bohužel pak jsem byla trochu zklamaná. Očekávala jsem, že ty pokoje budou v lepším stavu a budu se víc cítit jako doma. Nakonec jsem nacházela jednu větší díru za druhou, až mě ke konci měsícě přepadávalo zoufalství, jestli vůbec něco najdu. Najit si byt tady v Londýně není žadný jednoduchy ukol. Ubytovani je drahy ( přibližně za jeden pokoj v byte v zone 3., která je 20 minut metrem od centra, zaplatite okolo 15 000 kč) a to většinou bez poplatků. Nasštěstí jsem pak na poslední chvíli našla pokoj za 15 tisic plus deposit 15 tisic. Vyhrala jsem jackpot, protože to bylo, jak kousek od mého přítele, tak pět m,inut chůze od mé budoucí práce. Dira to však byla solidní. Byl to velký byt se čtyřmi pokoji, společná koupelna a společná obyvací místnost. Já měla velký pokoj se čtyřlůžkovou postelí hned vedle kuchyně. Pokoj sice byl vybavený, ale měla jsem spíš pocit, že se potřebuju v tom pokoji všeho zbavit. Aneb, jak se začíná žít. Připadalo mi, jako kdyby lidi, co tam žili neznali slovo vysavač a čistota. Všude bylo prádlo, plíseň a strašný nepořádek. První den, co jsem tam byla jsem s přítele,m vše vyčistila, abych si dokázala aspoň sednout na židli. Pravdou zůstává, že to byl ten nejlepší pokoj, co jsem viděla. Nakonec ten pokoj sloužil jako moje odkladiště věcí a po čtrnácti dnech jsem se zase stěhovala.
A tím se konečně dostáváme k mému třetímu stěhovani. I když možna s přítelem jsme spolu dlouho nebyli a nevěděli jsme přesně, co koho štve, tak jsme nadruhou stranu lidi, co umi se přizbůsobit a ve vztahu komunikovat. Proto jsme se rozhodli, že se já přestěhuju k němu a náš vztah trochu posuneme. Stejně jsem v tu dobu u něj kažcý den přespávala. Bydlíme v malém dřevěném baráčku ve Wimbledonu a s nami jeste jeho kamarad. Teď konečně zažívám jaké to asi je na kolejích. My tři uplně odlišný lidi sdílíme malý prostor. Samozřejmě to někdy jednoduché. Už spolu žijeme od poloviny února a upřímně se někdy smeju, jak všechno dostává jiny rozměr. Minuly rok jsem myslela, ze jako dalsi životní krok bude Kanada. Požádám o viza, budu prozkoumavat a pracovat a kdo vi, co bude dal. Misto toho do desiti do večera vybirám poličky v Ikei a starám se o ty mé dva spolubydlici a konečně si připadám, že nacházím tu svou cestu.
Jinak můj nový dospělý život si užívám plnými doušky. Pracuji zatim jen 25 hodin tydnu s jednim klukem, ktery ma obcas vyukyvy nalad a dava mi obcas pekne zabrat. Žkouší každý den mou trpělivost, ale už beru to uz tak, že s nim nejsem vázaná na cely život. Vydela mi to teď peníze, zaplati ucty a nakrmi pusu. Nechci rozhodně u té práce zůstat navěky. Ve svem volmnu si varim, zahradnicim, uklizim co cvicim. Pripadam si jako kdyz jsems e konecne dostala z toxickeho vztahu, ktery jsem nemohla ukoncit a tahal mě dolů. Teď jsem konecne volna a muzu si delat co chci. Rozhodně se chci víc věnovat cestování. Letos na mém listě je Řecko, Francie, Švýcarsko a možná i Indie odkud je i můj přítel. Šokující! Kdo to neví, tak můj přítel je z Indie. Vždycky jsem věděla, že musím příjít s něčím novým do sve rodné vísky. Jedeme společně do České republiky v dubnu na Velikonoce, tak uvidíém, jak ho mí spoluobčané přijmou. Určitě mi přišlo zajímavé napsat článek o našich kulturních odlišnostech, tak uvidím, jestli na to budu mít čas a náladu.
pro dnešní psaní je to asi všechno. Já jako vždy doufám, že i vy se tam máte hezky a užíváte si jarního počasí. Přece jemom zima byla dlouhá a i já pociťuji potřebu vypadnout za sluníčkem do tepla.
Mějte se a zase někdy!
Vaše RT.
Moje druhé a o dost zásadnější stěhovaní probihalo na konci ledna, kde nastal ten zlom a ja se mela stěhovat do svého vlastniho bytu. Na hledaní "do svého" jsem se těšila jak malá holka. Ta radost, že si budu moct najít místo podle svého. Upravit si ho. Bohužel pak jsem byla trochu zklamaná. Očekávala jsem, že ty pokoje budou v lepším stavu a budu se víc cítit jako doma. Nakonec jsem nacházela jednu větší díru za druhou, až mě ke konci měsícě přepadávalo zoufalství, jestli vůbec něco najdu. Najit si byt tady v Londýně není žadný jednoduchy ukol. Ubytovani je drahy ( přibližně za jeden pokoj v byte v zone 3., která je 20 minut metrem od centra, zaplatite okolo 15 000 kč) a to většinou bez poplatků. Nasštěstí jsem pak na poslední chvíli našla pokoj za 15 tisic plus deposit 15 tisic. Vyhrala jsem jackpot, protože to bylo, jak kousek od mého přítele, tak pět m,inut chůze od mé budoucí práce. Dira to však byla solidní. Byl to velký byt se čtyřmi pokoji, společná koupelna a společná obyvací místnost. Já měla velký pokoj se čtyřlůžkovou postelí hned vedle kuchyně. Pokoj sice byl vybavený, ale měla jsem spíš pocit, že se potřebuju v tom pokoji všeho zbavit. Aneb, jak se začíná žít. Připadalo mi, jako kdyby lidi, co tam žili neznali slovo vysavač a čistota. Všude bylo prádlo, plíseň a strašný nepořádek. První den, co jsem tam byla jsem s přítele,m vše vyčistila, abych si dokázala aspoň sednout na židli. Pravdou zůstává, že to byl ten nejlepší pokoj, co jsem viděla. Nakonec ten pokoj sloužil jako moje odkladiště věcí a po čtrnácti dnech jsem se zase stěhovala.
 |
| Muj pokoj s krabicema |
 |
| Obyvaci pokoj a kuchyn |
 |
| postel |
A tím se konečně dostáváme k mému třetímu stěhovani. I když možna s přítelem jsme spolu dlouho nebyli a nevěděli jsme přesně, co koho štve, tak jsme nadruhou stranu lidi, co umi se přizbůsobit a ve vztahu komunikovat. Proto jsme se rozhodli, že se já přestěhuju k němu a náš vztah trochu posuneme. Stejně jsem v tu dobu u něj kažcý den přespávala. Bydlíme v malém dřevěném baráčku ve Wimbledonu a s nami jeste jeho kamarad. Teď konečně zažívám jaké to asi je na kolejích. My tři uplně odlišný lidi sdílíme malý prostor. Samozřejmě to někdy jednoduché. Už spolu žijeme od poloviny února a upřímně se někdy smeju, jak všechno dostává jiny rozměr. Minuly rok jsem myslela, ze jako dalsi životní krok bude Kanada. Požádám o viza, budu prozkoumavat a pracovat a kdo vi, co bude dal. Misto toho do desiti do večera vybirám poličky v Ikei a starám se o ty mé dva spolubydlici a konečně si připadám, že nacházím tu svou cestu.
 |
| Muj novy clen rodiny - kolobezka! |
 |
| S Karinou, mou kamaradkou, na lovu kytek |
 |
| Takhle uz jsem zacala u nas zahradnicit |
Jinak můj nový dospělý život si užívám plnými doušky. Pracuji zatim jen 25 hodin tydnu s jednim klukem, ktery ma obcas vyukyvy nalad a dava mi obcas pekne zabrat. Žkouší každý den mou trpělivost, ale už beru to uz tak, že s nim nejsem vázaná na cely život. Vydela mi to teď peníze, zaplati ucty a nakrmi pusu. Nechci rozhodně u té práce zůstat navěky. Ve svem volmnu si varim, zahradnicim, uklizim co cvicim. Pripadam si jako kdyz jsems e konecne dostala z toxickeho vztahu, ktery jsem nemohla ukoncit a tahal mě dolů. Teď jsem konecne volna a muzu si delat co chci. Rozhodně se chci víc věnovat cestování. Letos na mém listě je Řecko, Francie, Švýcarsko a možná i Indie odkud je i můj přítel. Šokující! Kdo to neví, tak můj přítel je z Indie. Vždycky jsem věděla, že musím příjít s něčím novým do sve rodné vísky. Jedeme společně do České republiky v dubnu na Velikonoce, tak uvidíém, jak ho mí spoluobčané přijmou. Určitě mi přišlo zajímavé napsat článek o našich kulturních odlišnostech, tak uvidím, jestli na to budu mít čas a náladu.
pro dnešní psaní je to asi všechno. Já jako vždy doufám, že i vy se tam máte hezky a užíváte si jarního počasí. Přece jemom zima byla dlouhá a i já pociťuji potřebu vypadnout za sluníčkem do tepla.
Mějte se a zase někdy!
Vaše RT.
Komentáře
Okomentovat