První yoga workshop

Všechny poprvé jsou těžké a člověk se vždycky trochu bojí, protože neví, co má od toho očekávat. Při mém prvním yoga workshopu jsem se cítila stejně a beztak jsem šla do toho.

Bohuzel žádné foto z yoga worshopu nemám, tak jsem přidala tohle jako  ukázku co dovedeme z Alp ze Švýcarska. 

Stále mi trochu přijde úsměvný jak před rokem jsem o yoze tvrdila jaká je to nuda a že určitě pro mě to není. Byla jsem přesvědčená, že já jsem spíš tvor, co se potřebuje vybít. Strávit každý pátek na boxu, než ležet někde na podložce a učit se dýchat. Pak v září jsem  se rozhodla, že jí dám šanci. Samozřejmě během té doby jsem svůjpohled na yogu jsem změnila a i mi byl změněn nikým jiným, jak vám asi došlo. Vyrůstala jsem podle západního stylu učení a někdy je pro mě těžké něco začít. Otázky typu: Co když mě někdo bude soudit? Smát se mi? Přijdu si dost neohebná a přece se nebudu někde ztrapňovat a beztak yoga je pro ty spirituálce a to já přece nejsem! Nevěřila jsem si a rovnou jsem to odsoudila. V téhle době k tomu ty sociílní sítě. Vidíte všude ty hubené postavy, které předvádí všechny možné variace a vám z toho jde až hlava kolem a řeknete si, že na tohle nemáte. OMYL! Yoga je pro všechny: hubený, macatý, dlouhý, krátky, jiných barev, národností...a ani nezáleží na tom jak ohební jste.
Když jsem se pak odhodlala, tak to pro mě ze začátku bylo hlavně o pozicích a nadávala jsem si za to, že třeba už neudělám svíčku, nebo most! Brala jsem to jako dobré protažení po dlouhém dni. Do toho jsem si klidně dala večeři s holkama než jsem šla. Pak, když jsem potkala přítele, tak  mi to pomalu začalo všechno docházet. Hlavně mi to bylo i řečeno. Yoga není o pozicích, ale je to životní styl. Přemýšlení o tom, jak se chováte k ostatním a hlavně sami k sobě.
Mě to bylo upřímně vždycky jedno, jak se chovám sama k sobě, protože proč se starat. Žiju? Žiju
Nechci tady zase ale znít, že jsem snědla Šalamounovo hovínko a vím a znám všechno nejlíp. Všechno, co jsem se naučila mi někdo musel sdělit. Zkrátka ukázat mi zrdcadlo. Cpala jsem se nemožnýma věcma a hlavně jsem to jedla, jak prasátko. Rychle nesoustředěně jsem to nacpala do pusy. Pak jsem divila proč sakra nehubnu, když se o sebe tak starám a chodím do tělocvičny? Je tu spousta věcí, co jsem na sobě poznala a stále poznávám. začala jsem mít jiný pohled a přístup na věci. Každému však vyhovuje něco jiného a tímto nemyslím, aby jste šli všichni přemýšlet nad sami sebou, ale spíš hledat a překonávat se.

Proto na workshop jsem se dostala svou vlastní vůlí. Jeho učitel z Indie jezdí učit někdy i mimo Indii a zavítal i k nám do Londýna. Na víkend. My jsme se zúčastnili pouze jednoho dne z důvodů pracovního nasazení. Pro mě i jeden den byla dostatečná výzva jen už z toho důvodu, že pan učitel (Ajay) učí Ashtangu a já znám pouze Hatha. Pro ty méně, co nevědělí, tak všechno záleží na sestavě a jejich spousta typů: Ashtanga, Hatha, Vinyasa, Ashtanga Vinyasa Flow, Freestyle Yoga, Yin,...ale o tom asi někdy jindy. Zkrátka já se nikdy Ashtangu neučila. Některé asanas (pozice) se opakují, ale sestava je úplně jiná a víc náročná. Proto týden před workshopem začal trénink. Po prvním dnu jsem myslela, že mě tam nikdo nedostane. Ještě se mi dostalo motivace, že workshop je určen hlavně  pro UČITELE Ashtangy. A já tvrdý začátečník Hathy. Jak že se to říká?  Hlavně se nedat!

Po týdnu jsem určitě nebyla připravená, ale chtěla jsem si to užít. Workshop byl v sobotu ráno od 9:30 do 5ti hodin odpoledne. První ranní cvičení od 9:30 -11 ráno podle tradičního počítání v sanskritu. Byli jsme v malinkatém studiu, kde se normálně učí hot yoga. Ani jsme nepotřebovali to teplo, abychom se. všichni na konci hodiny potili jak dveře od chlíva. V životě jsem se tak neopotila. 90 minut jedete jak myši. Po "zahřátí" následoval oběd, kdy jsme část skupiny šli společně na oběd. Neměli jsme si dávat nic moc velkého, protože pak následovali další lekce. Místo pořádného curry jsem si dala malý falafel. Dalším programem byla teorie, kde právě Ajay vysvětloval indický pohled na yogu a cvičení. Pak jsme se dozvěděli něco o Ashtanga yoga. Teorie měla být na hodinu a nakonec jsme tam seděli dvě. Podle jeho vyprávění a zapálení, kdyby mu to někdo neřekl že je čas skončit, bychom tam seděli dodnes. Byl to můj člověk - rád si povídá. Po teorii byl čas opět na praxi. Yoga, jak už jsem řekla není jenom o pozicích, ale i meditaci. Zklidnění se. Být v sobě a nepřemýšlet nad ničím jiným. Každý jsme pak dostali černé kolečko a uprostřed byl bílí puntík. My jsme si ho měli přidělat na zeď a pak na ten bílí puntík koukat bez mrkání. Kdo pak ukápne slzu (né bolestní) má zavřít oči. Pak byste měli ten obraz mít v hlavě před očima. Celé se to zopakovalo třikrát. Já jsem ani jednou neukápla - prý mám moc suché oči. Řiká se tomu: Trataka meditation.  Důležitou součátní yogy je dýchání, které potom následovalo. Já jsem v tom tam mizernej člověk. Vydržím bez nadechnutí 45 sekund...někteří studenti klidně přes 3 minuty. Co nám vyprávěl Ajay, tak studenti v Mysuru, kde on učí, tak když jsou tam přes měsíc či víc, tak se dostanou na 7 minut bez nadechnutí. Poslední tečkou za workshopem byla "pohybová meditace" a to vám povím, že je opravdový zážitek. Minutu držet každou pozici a u toho meditovat. Pan učitel nás šetřil, proto nám dal lehči prohřátí během pozdravu slunce a pak jsme rozkročili nohy a pomalu zvedali ruce (každou část jsme drželi 30 sekund) a pak i do stran se nakláněli. Nádherný zážitek. Cítíte každý sval na ruce, i když jste si mysleli, že takový sval ani neexistuje.

Moje pocity? Zvládla jsem to! Zvládla jsem to, i když jsem si myslela, že to nezvládnu a nevěřila si. Odcházela jsem nadšená a plná energie, i když celý den byl náročný. Mám další sen o kterém jsem nevěděla - zkusit si cvičit yogu v Indii na měsíc s Ajayem . Ráno ve 4 hodny vstát, okoupat se, 90 minut hodina, jídlo, další hodina, večeře a spánek. Nechcete se přidat?

Rozmyslete se a určitě mi dejte vědět! Snad jsem vás aspoň trochu témto článkem nadchnula a třeba i vy začnete cvičit! Jinak pro dnešek je to všechno.

Vaše RT.