Další dobrodružství za rohem. Čímž je?
Léto uběhlo jako voda a za rohem je zima s nímž se i blíží Vánoce. U nás v Londýně je pěkně nepěkné počasí, tak aspoň jsem se rozhodla si po delší době zase zasednout k počítači a napsat pár řádků.
Nebudu otálet nad novinou největší o kterou jsem se s vámi chtěla podělit. Někdo na Vánoce bude stavět sněhuláky a někdo si bude dávat pozor, aby se na sluníčku moc nepřipálil a nad pálivým jídlem nespálil jazyk. Už je tomu tak. Jako mé další dobrodružství mě čeká daleká a exotická Indie.
Pro některé to není tak velké překvapení, když chodím s Indem a byla jen otázka času, kdy mě bude chtít i ta druhá polovička rodiny okouknout.
Letíme 10. prosince z Londýna do Bahrainu, kde potom přestupujeme a nasedáme na letadlo do Trivandrum v Jižní Indii, což je naše destinace. Snad nás odtamtud někdo vyzvedne a odveze nás do města Kovalam, kde budeme ubytovaní a odtamtud budeme jezdit za jeho rodinou na návštěvu. . Kovalam se nachází ve státě Kerala. Hlavním jazykem je malayalam, kterým mluví i můj přítel a jeho rodina. Po pár dnech nás čeká další cesta do jiného státu Karnataka a města Mysuru, kde se opět setkáme s učitelem Ajaym a budeme se věnovat pouze yoze. Na Vánoce a Nový rok se budeme vracet zpátky do Kovalam. V Indii budeme přibližně měsíc a vracíme se 7.ledna ráno do Londýna.
No...moje pocity jsou všelijaké, co si budeme povídat. Těším se, že poznám Retheesovu rodinu a kamarády a konečně uvidím, kde vyrůstal. Dál samozřejmě na yogu a indické jídlo. Na co se netěším nedokážu pořádně popsat. Vím určitě, že vstupem tam budu přecházet svou komfortní zónu, což každý z nás potřebuje. Bude tam teplo, dusno, spousta lidí, neznámý jazyk a hlavně ty plazící se potvory. Když nad tím začnu moc přemýšlet vždycky si vzpomenu, že jedu s někým, kdo tam vyrůstal a zná to tam. Letíme skoro už za měsíc a moje přípravy jsou v plném proudu.
Moje přípravy již začaly. Připravila jsem si list, co potřebuji mít:
Letenka: 660 liber - super cena na to, že jedeme během Vánoc. Normálně se ceny pohybuji okolo 900 liber.
Pas - stále platný a dostanu další razítko! jupí jej
Víza - které mě budou stát, jak jsem se již koukala okolo 60 liber.
Cestovní pojištění - nikdy nevíš, co se kde stane. 2500 kc od Allianz.
Očkování - samozřejmě očkování není nutnost. Každý na tohle se kouká jinak. Já rozhodně se již nechala o očkovat proti žloutence A, B,, břišní tyfus a meningitida. V Anglii všechny vakcíny platí pojišťovna, takže jsem dostala čtyři injekce do ramene zadarmo. Ještě doporučují se nechat očkovat proti vzteklině, kterou jsem si nedávala. Ta už se platí navíc - 160 liber za všechny shots.
Dárky - vyřeším v podobě Krtka pro děti, omalovánnky a nějakej ten řížeček na cestu s hořticí? Aby tchýně měla radost. Ne, raději nebudu vytahovat české tradice. Nad dárky musím popřemýšlet.
Oblečení - list, který u žen rozhodně není jednoduchý a už vůbec ne, když jedete do Indie, kde bude horko a dusno. Nejedu jako turista se procházet po krajině. Jedu navštívit rodinu, která je tradiční a já před nimi nechci vypadat jak no asi si dokážete představit, co myslím. Proto se mi můj list zmenšuje na: dlouhé šaty a dlouhé sukně.
Musíš mít (must have's): V této kolonce si dělám zápisky už od léta, kdy mi někdy přítel připomene, co tam jako nemají. Věta z léta: "Nezapomeň si toaletní papír jo? Tohle my tam nevedeme. Chodíme kakat do džungle a tam to nikdo neřeší. Někdy tam můžeš i potkat naše sousedy a popovídat si s nimy".
No...nevím, jestli se mi chce sebou tahat zrovna rolky toaletního papíru sebou.. Pak tu máme opalovací krém, nějaké prášky - kdyby náhodou nějaké jídlo zrovna nesedlo. Malování ani asi není potřeba, stejně to ze mě hned steče horkem. A co víc člověk k životu potřebuje?
Peníze: To je zajímavá otázka. Kolik vlastně sebou si vzít. Budeme tam utrácet za hotel, yogu a jídlo hlavně. Vidím to na začátek na 800 liber a pak se uvidí.
Každý by měl asi na svém listě napsáno něco jiného, ale určitě očkování, pas, vízum je do Indie nutností.
K zakončení tohoto článku bych chtěla napsat ještě pár slov. Také se to váže k Indii. Zítra to bude jeden rok, kdy jsme se s přítelem dali dohromady (né nebudu tady psát jak ho moc milunkuju a podobné). Jenom jsem se s vámi chtěla podělit o příběh, který mi vždycky připomene, jak se život nevyzpytatelný. V roce 2016 jsem maturovala z angličtiny, češtiny, biologie a zeměpisu. No moje maturita byla katastrofa, co si budeme povídat. Češtinu jsem zvládla a i angličtinu. O biologii jsem věděla, že to nebude žádná sláva. Zeměpis jsem měla vždycky ráda a jenom jsem doufala, abych si nevytáhla otázku typu atmosféra, pedosféra či vývoj země. O těch ostatních jsem vždycky věděla, že je nějak okecám z mapy. Vytáhla jsem si Jižní Asii a asi jak tušíte Indii, Thajsko, Bangladéš,...
"A tak nám slečno Míčková řekněte, co víte o Indii" ptala se paní profesorka. "Ehm, žijou tam sloni..a je tam čaj a kousek je Cejlon. Krávy jsou posvátné!" no nedokázala jsem to vyčíst z mapy a myslím, že jsem tam všechny svou "chytrostí" pobavila.
Kdo by to byl řekl, že o tři roky později pojedu do Indie poznávat rodinu mé drahé polovičky, které jsem vděčná za ten náš báječný rok spolu.
To bude pro dnešní článek všechno. Kdyby jste měli jakékoliv otázky ohledně Indie a naší cesty, nebo by vás něco zajímalo, neváhejte se ozvat na můj email, či tady v komentářích. Také jsem vděčná za každý názor ohledně článků, ať už je pozitivní/negativní.
Pro zatím se mějte hezky!
Vaše RT.
Nebudu otálet nad novinou největší o kterou jsem se s vámi chtěla podělit. Někdo na Vánoce bude stavět sněhuláky a někdo si bude dávat pozor, aby se na sluníčku moc nepřipálil a nad pálivým jídlem nespálil jazyk. Už je tomu tak. Jako mé další dobrodružství mě čeká daleká a exotická Indie.
Pro některé to není tak velké překvapení, když chodím s Indem a byla jen otázka času, kdy mě bude chtít i ta druhá polovička rodiny okouknout.
Letíme 10. prosince z Londýna do Bahrainu, kde potom přestupujeme a nasedáme na letadlo do Trivandrum v Jižní Indii, což je naše destinace. Snad nás odtamtud někdo vyzvedne a odveze nás do města Kovalam, kde budeme ubytovaní a odtamtud budeme jezdit za jeho rodinou na návštěvu. . Kovalam se nachází ve státě Kerala. Hlavním jazykem je malayalam, kterým mluví i můj přítel a jeho rodina. Po pár dnech nás čeká další cesta do jiného státu Karnataka a města Mysuru, kde se opět setkáme s učitelem Ajaym a budeme se věnovat pouze yoze. Na Vánoce a Nový rok se budeme vracet zpátky do Kovalam. V Indii budeme přibližně měsíc a vracíme se 7.ledna ráno do Londýna. No...moje pocity jsou všelijaké, co si budeme povídat. Těším se, že poznám Retheesovu rodinu a kamarády a konečně uvidím, kde vyrůstal. Dál samozřejmě na yogu a indické jídlo. Na co se netěším nedokážu pořádně popsat. Vím určitě, že vstupem tam budu přecházet svou komfortní zónu, což každý z nás potřebuje. Bude tam teplo, dusno, spousta lidí, neznámý jazyk a hlavně ty plazící se potvory. Když nad tím začnu moc přemýšlet vždycky si vzpomenu, že jedu s někým, kdo tam vyrůstal a zná to tam. Letíme skoro už za měsíc a moje přípravy jsou v plném proudu.
Moje přípravy již začaly. Připravila jsem si list, co potřebuji mít:
Letenka: 660 liber - super cena na to, že jedeme během Vánoc. Normálně se ceny pohybuji okolo 900 liber.
Pas - stále platný a dostanu další razítko! jupí jej
Víza - které mě budou stát, jak jsem se již koukala okolo 60 liber.
Cestovní pojištění - nikdy nevíš, co se kde stane. 2500 kc od Allianz.
Očkování - samozřejmě očkování není nutnost. Každý na tohle se kouká jinak. Já rozhodně se již nechala o očkovat proti žloutence A, B,, břišní tyfus a meningitida. V Anglii všechny vakcíny platí pojišťovna, takže jsem dostala čtyři injekce do ramene zadarmo. Ještě doporučují se nechat očkovat proti vzteklině, kterou jsem si nedávala. Ta už se platí navíc - 160 liber za všechny shots.
Dárky - vyřeším v podobě Krtka pro děti, omalovánnky a nějakej ten řížeček na cestu s hořticí? Aby tchýně měla radost. Ne, raději nebudu vytahovat české tradice. Nad dárky musím popřemýšlet.
Oblečení - list, který u žen rozhodně není jednoduchý a už vůbec ne, když jedete do Indie, kde bude horko a dusno. Nejedu jako turista se procházet po krajině. Jedu navštívit rodinu, která je tradiční a já před nimi nechci vypadat jak no asi si dokážete představit, co myslím. Proto se mi můj list zmenšuje na: dlouhé šaty a dlouhé sukně.
Musíš mít (must have's): V této kolonce si dělám zápisky už od léta, kdy mi někdy přítel připomene, co tam jako nemají. Věta z léta: "Nezapomeň si toaletní papír jo? Tohle my tam nevedeme. Chodíme kakat do džungle a tam to nikdo neřeší. Někdy tam můžeš i potkat naše sousedy a popovídat si s nimy".
No...nevím, jestli se mi chce sebou tahat zrovna rolky toaletního papíru sebou.. Pak tu máme opalovací krém, nějaké prášky - kdyby náhodou nějaké jídlo zrovna nesedlo. Malování ani asi není potřeba, stejně to ze mě hned steče horkem. A co víc člověk k životu potřebuje?
Peníze: To je zajímavá otázka. Kolik vlastně sebou si vzít. Budeme tam utrácet za hotel, yogu a jídlo hlavně. Vidím to na začátek na 800 liber a pak se uvidí.
Každý by měl asi na svém listě napsáno něco jiného, ale určitě očkování, pas, vízum je do Indie nutností.
K zakončení tohoto článku bych chtěla napsat ještě pár slov. Také se to váže k Indii. Zítra to bude jeden rok, kdy jsme se s přítelem dali dohromady (né nebudu tady psát jak ho moc milunkuju a podobné). Jenom jsem se s vámi chtěla podělit o příběh, který mi vždycky připomene, jak se život nevyzpytatelný. V roce 2016 jsem maturovala z angličtiny, češtiny, biologie a zeměpisu. No moje maturita byla katastrofa, co si budeme povídat. Češtinu jsem zvládla a i angličtinu. O biologii jsem věděla, že to nebude žádná sláva. Zeměpis jsem měla vždycky ráda a jenom jsem doufala, abych si nevytáhla otázku typu atmosféra, pedosféra či vývoj země. O těch ostatních jsem vždycky věděla, že je nějak okecám z mapy. Vytáhla jsem si Jižní Asii a asi jak tušíte Indii, Thajsko, Bangladéš,...
"A tak nám slečno Míčková řekněte, co víte o Indii" ptala se paní profesorka. "Ehm, žijou tam sloni..a je tam čaj a kousek je Cejlon. Krávy jsou posvátné!" no nedokázala jsem to vyčíst z mapy a myslím, že jsem tam všechny svou "chytrostí" pobavila.
Kdo by to byl řekl, že o tři roky později pojedu do Indie poznávat rodinu mé drahé polovičky, které jsem vděčná za ten náš báječný rok spolu.
To bude pro dnešní článek všechno. Kdyby jste měli jakékoliv otázky ohledně Indie a naší cesty, nebo by vás něco zajímalo, neváhejte se ozvat na můj email, či tady v komentářích. Také jsem vděčná za každý názor ohledně článků, ať už je pozitivní/negativní.
Pro zatím se mějte hezky!
Vaše RT.
Komentáře
Okomentovat