Byl jednou jeden život

 Článek? To snad není ani už pravda! Měla jsem již napsáno tolik verzí, že už nevím kolikátá tohle je. Nicméně jsem ho napsala ještě před dubnem a teď to doháním a publikuji. Od mého posledního piánového (skoro rok!) se změnilo pár věcí.

Kdo mě sleduje na sociálních sítích tak ví, že v prosinci jsem oznámila, že se naše mezinárodní rodina bude rozrůstat o dalšího člena. Jak spousty lidí během prvního lockodwnu upozorňovalo na přírůst dětí v roce 2021, tak měli pravdu! Upekli jsme si „lockdown baby“. 

 

Tímhle článkem bych chtěla začít malou “mama sérii”, kde se budu hlavně bavit o své cestě těhotenstvím a mateřstvím v Anglii. Chtěla bych být více pilnější a začít psát pravidelně a zveřejňovat článek každý týden, tak snad se to povede. Chtěla bych i udělat malý rozhovor s kamarádkami a rodinou v Indii, jak to měli během těhotenství. jejich zvyky a tradice etc..

Nechci, aby se tady z toho stal jen blog o plínkách, ale jak víte, tak píšu zrovna o tom, co je v mém životě aktuální - čůrání, blinkání a kakání zrovna do toho patří. 

 

Jak to všechno začalo:

 

Od svých patnácti jsem prohlašovala, že jestli něco v životě nechci, tak to jsou děti. Dívající se na své sourozence, kterým se rozrůstala rodina, se moje rozhodnuti ještě prohloubilo. Já a děti? Haha, tak to rozhodně není pro mně. Já budu zaneprázdněna cestováním po světě, ochutnáváním skvělých jídel a nevím čeho ještě! Děti do mého plánu nepatří a tečka!

S přibývajícími roky, vědomostmi a poznáním Retheeshe jsem na celou tu “bezdětnou myšlenku” tak trochu změnila názor. Člověk míní, život mění.

 

Celý měsíc červenec jsem chodila a cítila na sobě, že něco není v pořádku. Byla jsem dost netrpělivá, vztahovačná a přišlo mi, že jsem furt kvůli něčemu brečela. Úplně zbytečné.  Za vinu jsem dávala danou situaci, ve které jsme se nacházely. Všude samé omezení, roušky, nejistota… Chtěla jsem vidět svou rodinu. Chtěla jsem, sobecky, vypadnout z Londýna a jet třeba na dovolenou. Proto jsem moc nedávala pozor, co se mi tělo snaží říct. Pak se do toho přidalo jídlo. Jsem milovník jídla a najednou se mi začalo po některém dělat spatně. Studie ukazuji, že spatně se děla ženám až tak v 6.- 7.týdnu těhotenství, ale mně nebylo zle zle, zkrátka jsem se cítila divně po pozření určitých jídel, které jsem měla normálně ráda. Začali jsme si z toho dělat s Retheeshem srandu. Co když jsem těhotná? To by bylo! 

Neuplynulo ani pár dní. Byla zrovna sobota. Den jako korálek, ale slečna Tereza se zase kvůli něčemu rozčílila a nafučená na svého přítele si odešla sednout. Jak jsem tam seděla a trucovala, tak jsem přemýšlela, proč jsem stále tak protivná. Vysvětleni by bylo, menstruace, ale ta ne a ne se objevit. Strýček Google má vždycky na všechno odpověď, takže jsem šla pro radu za nim: “Bolí mě v podbřišku, jsem protivná, vztahovačná...”začala jsem vyhledávat. Hned mi vyjela odpověď: “Jestliže máte pravidelný menstruační cyklus a stále žádná menstruace, tak je dost možné, že jste těhotná...”AHA? Hlavně si udržet chladnou hlavu! Veškeré moje vyhledávaní dopadlo stejně. Musím si udělat těhotenský test! Znáte ten pocit, když vám najednou všechno dává smysl? V hlavě se mi honilo, že nejsem úplně hysterická a protivná ženská, to je těhotenství. 

Stále vidím, jak sedím na terase a nemůžu se dočkat, až to Retheeshovi řeknu, že je tu šance, že jsem těhotná. Skončil jeho hodinu a přisel si sednout ven.  Už jsem samozřejmě nebyla na něj naštvaná. Koukla jsem se na něj a ptám se ho: „Hm, přijdu ti poslední dobou taková protivná?“ jeho odpověď „Ne, proč?“ “No, vypadá to, že jsem asi těhotná“ vyšlo ze mně. 

Po našem rozhovoru jsem zamířila do obchodu. Spíš jsem běžela rychlostí světla. Upřímně jsem si miminko přála již delší dobu a tajně jsem doufala, že těhotná jsem. Koupila jsem si dva testy a do 30 sekund se tam objevily dvě tlusté čáry. Retheesh nebyl doma, když jsem si dělala testy a já jelikož nejsem trpělivý člověk, tak jsem nemohla vydržet a nezavolat mu tu radostnou novinku. Když přišel domů, tak mi přinesl kytku, sednul si a začal mi vyprávět, jak náš domek vylepšit pro miminko. Začali jsme se oba těšit. 

 

 

První trimestr: 

 

Aneb ten nejhorší a nejobávanější trimestr ze všech. Hodně věcí může jít špatně a já najednou měla tendenci všechny příznaky a věcí, které můžou jít špatně, goodlovat a vyhledávat. Neříká se nadarmo, že na Google se prostě obracet nemáte, protože to akorát přidá víc strachování než jistoty. Jelikož jsem nepracovala, tak jsem celé dny byla v posteli a vyhledávala různé věci:“Může být těhotensky test byt falešně pozitivní? Kdy si mám dojít na kontrolu? Jak zjistím, že jsem OPRAVDU těhotná? Co dělat / nedělat v prvním trimestru? Co znamená, že mě bolí na pravé straně zad? Každý ráno jsem se strachem kontrolovala, jestli nekrvácím, protože jsem se samozřejmě bála – nechtěla jsem o to přijít. 

Vždycky jsem si myslela, že když vám vyjde pozitivní test, tak máte kontaktovat svého doktora, který vám vyvrátí, či potvrdí těhotenství, co nejdřív to půjde. V Anglii musíte vyplnit formulář a ten zaslat svému praktickému lékaři. Raději jsem jim tam zavolala, nadšená, a oni mě bez nadšeni rovnou nasměrovali na nemocnici. V téhle koronavirové době je vše jinak. Musela jsem si najit nemocnici, ve které chci rodit. Pro nás je nejbližší asi 10 minut cesty autem, St George`s Hospital, takže to bylo jasné, kterou si zvolím. Než jsem vyplnila ten šílený formulář a to všechno, tak jsem zestárla asi o 20 let. Pak to posílání. No do poslední chvíle nevíte, jestli to prošlo anebo to budu muset dělat znova. Proč zkrátka nefunguje jim tam zavolat a domluvit si schůzku? Nebylo by to pro všechny jednodušší? Naštěstí mi do tří dnů zavolal doktor a domluvil mi schůzku přes telefon, až budu v 10. týdnu! V 10!! Já tehdy byla v 5.! Pamatuji si, jak jsem z toho byla frustrovaná. Musím čekat dalších 5. týdnů abych zjistila, že všechno je v pořádku? Ugh…Naštěstí jsem jela do České republiky a tam se objednala k doktorovi. Chtěla jsem vědět na čem jsem. U pana doktora se to potvrdilo. Ta malá 9mm tečička na obrazovce, které již tlouklo srdíčko,  mi udělala radost jako nikdy nic v životě.  

Pak pomalu v nadcházejících týdnech začaly, jak bych to řekla, radosti těhotenství. Únava, nechutenství a zvracení. Jela jsem s kamarádkami na výlet do Brna a musela si lehnout na náměstí na lehátkách. Krásný den na procházku a poznávaní města a já tam vytuhla na dobrých 20 minut (omlouvám se ještě jednou Míše, která pro nás uspořádala krásný výlet a já ho prochrápala na náměstí). Zkrátka jsem musela mít svůj odpoledni spánek. Někdy ranní, odpolední i večerní. Spala jsem furt a absolutně jsem neměla na nic náladu.

Moje “chutě” na jídlo začaly taky brzy, ale teď nevím, jestli to bylo daný těhotenstvím anebo skutečností, že jsem byla v České republice a měla chuť na veškeré české výrobky, co v Anglii nemáme. Například: Tvarohové koláče, buchty, VENEČKY, korbačíky, jogurt Pohár, jogurtové nápoje, kysané zelí, takové malé gumové bonbonky, čerstvé pečivo (rohlík, chleba) anebo dětské přesnídávky. Už jen jo tady vypisuji, tak se mi sbíhají sliny a za takovej věneček bych jela světa kraj!  Mezi mou záchranou číslo jedna po celém mém těhotenství se řadí jasně banán. Každé ráno jeden banán, aby ten den hezky začal (Jen doufám, že naše dítě nevyjde z břicha jako opice). Další potraviny / jídla, které bych jedla pořád byly: Těstoviny s kečupem a sýrem – někdo mi řekl, že tělo vyžaduje věci, co jsem jedla jako mála a těstoviny s kečupem je snad klasika, knedlíky s kysaným zelím, masala dosa (indické jídlo) a vegetariánské sushi (jenom ta chuť toho soy sauce a wasabi mnam!). Ze začátku jsem hodně přežívala na rýži. Jak jinak. Přišlo mi, hlavně později, že hodně věcí nedokážu pozřít a jen myšlenka na ně mi dělala zle. Taková paprika všech druhů zůstala jako můj nepřítel číslo jedna. Nejhorší to bylo po ránu, kdy jsem měla hlad a nevěděla co sníst. Banán jsem si dala ale dál? Cereálie? Fuj..Chleba..ugh…a takhle to bylo do té doby, než jsem šla do obchodu a koupila si třeba jogurt! Těhotenství je vážně zvláštní…Blila jsem jak Alík většinu času a v těch chvílích jsem si těhotenství extra neužívala. 

Konec prvního trimestru jsem zakončila kontrolou krve a skenem, kde se naše „sezamové semínko“ změnilo na “malinu”. Všechno probíhalo v pořádku, což je to nejdůležitější...

Druhý trimestr příští týden...

Vaše Terka :)