Druhý trimestr

 

Na začátku druhého trimestru jsem začala opět  pracovat a tolik jsem  už neměla čas všechno googlovat. Bylo mi stále dost špatně, ale neměla jsem čas nad tím moc přemýšlet. Říká se, že ten druhý je takový odpočinkový. zmizí nevolnost a vrátí se zpátky energie. Hah, stále na tu energii čekám....

Od začátku  byl pro mě důležitý pohyb. Chtěla jsem zůstat aktivní a pohybovat se. Každý se na cvičení v těhotenství kouká jinak a záleží to na mnoha faktorech, jak kdo se cítí. V Anglii doporučují nepřestávat s tím na co je žena zvyklá. Doporučuje se 150 minut týdně aktivního pohybu – chůze, yoga, běh, plavání…Popravdě já v prvním trimestru byla ráda, že jsem ráda a na cvičení extra nebylo pomyšlení. Ani mě mozek nechtěl pustit. Najednou jsem přemýšlela jinak, i když jsem týden předtím než jsem zjistila, že jsem těhotná, stála na hlavě, tak nadejdou jsem to dělat nechtěla!! Ohrozilo by mně to a já chci být opatrná. Myslím si, že je důležitý vědět své meze a poslouchat tělo, kdy je potřeba ubrat. Hlavně v těhotenství. Chodím rychle a často dobíhám autobusy. Pak jsem zjistila, že možná mozek chce, ale tělo říká něco jiného v té chvíli je třeba zpomalit.  Přihlásila jsem se na těhotenskou yogu, kterou jsem cvičila pravidelně každou sobotu. Moje lektorka je i porodní asistentka a laktacní poradkyně a hlavně máma čtyř dětí! Takže viděla a zažila všechno. Pomohlo mi to neuvěřitelně. Hlavně na konci těhotenství, kdy už jsem měla pár kil navíc, břicho jako meloun a už jsem zkrátka nebyla tak mobilní.

Chtěla jsem najít svou polohu ve které můžu normálně dýchat a odpočívat! Vždycky jsme si na začátku povídali, co je nového a ona nám odpověděla na naše otázky. Na konci těhotenství mi dala jednu hodně důležitou radu: “Vnímej dobu po porodu, ty tři měsíce, jako čtvrtý trimestr. Tělo a ty si zvyká na novou roli. Ty a miminko, ty a tvůj partner a ty jako matka v novém těle. Je potřeba si dát čas. Na nic nespěchat a zbytečně se nestresovat. Tohle období netrvá dlouho a je potřeba si to užít.”  Přesně to tak vnímám a svůj čtvrtý trimestr si užívám. Děkuju Abbi. Občas jsem říkala Retheeshovi, že Abbi půjde asistovat během mého porodu – dokáže mně vždycky tak krásně uklidnit a podpořit. Dělali jsme si srandu, že si nahraju její hlas a budu si ho pouštět při porodu. “You can do it! Just breathe!”. Neudělala jsem to, ale na její dýchací techniky jsme nezapomněla. 

V Anglii ,v druhém trimestru, jsou schůzky s porodní asistentkou v 16 a 22. týdnu. Pak ve 20. Týdnu ultrazvuk. V mé nemocnici jsem měla tým Jupiter, který má několik porodních asistentek, který vyřizují schůzky. A skoro na každé je někdo jiný. Já jsem měla v 16. po telefonu, kde se mě jen zeptala jak se cítím a sdělila mi výsledky krve. Pak mi řekla, ať si zavolám svému lékaři a objednám se na kontrolu k němu na 22.týden. Takovouhle komedii jsem ještě nezažila. Volala jsem svému GP (obvodnímu lékaři) na objednání se, doktor mě poslal zpět do nemocnice, že oni nic takového teď nedělají a všechny schůzky mají být s porodní asistentkou. Tak jsem volala zpět porodní asistentce a ta mi řekla, že je to divný ať tam zkusím zavolat znovu a zeptat se jich.  Oh můj bože…samozřejmě mi doktor opět řekl, ať se objednám do nemocnice, ŽE ONI TO FAKT NEDĚLAJÍ!! Nakonec mi teda dali termín do nemocnice a když jsem přijela na schůzku, tak tam nikdo nebyl. Má porodní asistentka byla na klinice a já o tom nevěděla. Samozřejmě jsem volala a nikdo to nezvedla. Blázinec. To jsem si už říkala, že si snad ze mě dělaj dobrý den. Dopadlo to tak, že jsem se musela přeobjednat na jiný termín do NEMOCNICE. A naštěstí tam byla! Někdy mi to zdravotnictví tady přijde jako jedna velká komedie. Je to zadarmo, ale je to divadlo. Nebylo to poprvé ani naposledy. V 32.týdnu jsem šla na očkování proti kašli ke svému obvoďákovi a tam mi řekli, že ani neví, že jsem těhotná. A to mi v nemocnici říkali, že jim pošlou výpis..ach jo.  Hlavně každá nemocnice je jiná a přistupuje k těhotenství jinak. Kamarádka, co byla tři měsíce přede mnou musela podstupovat cukrovku, i když jí testy vycházely dobře a tam jí tvrdili,že se to musí dělat. V mé nemocnici mně na cukrovku netestovali. No a to to raději nebudu porovnávat s Českou republikou.

Na co jsem se těšila v těhotenství? Na břicho.

Já vím, je to divný. Asi každá holka  jednou  stála před zrcadlem a zkoušela jak by vypadala, kdyby byla těhotná. Netvrďte mi, že jsem byla jediná! V druhém trimestru jsem skoro furt čučela do zrcadlo a zkoumala se, jestli rostu. Popravdě jsem byla víc nafouklá z jídla, než že by rostlo břicho. Dlouho na mně nebylo nic vidět a přišla jsem si, že zkrátka nerostu. Trochu mně to trápilo a občas sem se bála, jestli je všechno v pořádku. Hlavně dáno tím, že jsem těhotná poprvé a svou porodní asistentku jsem neviděla věky. As nebyl důvod se stresovat. Začala jsem cítit jeho kopání a nekrvácela jsem. Do ohně trochu se přidaly věčné otázky některých lidí: “Počkej, ty jsi přibrala jenom 2 kila? A jsi v pátém? Neměla bys vypadat víc těhotně” Na všech sociálních sítích od maminek se dozvíte to samý. Těhotný ženský nesnášej poznámky na jejich postavu.Ať to myslí lidi ve srandě či jinak, prostě to nedělejte. Já jsem nebyla výjimkou. Úplně mně to rozčilovalo. Takové dva tábory – jsi moc hubená a nebo jsi moc tlustá. Přišlo mi, že s těhotenstvím se objevily ty typy lidí, co ví, co je pro vás nejlepší, jak máte vypadat a co byste měli jíst. Někdy na konci druhého trimestru mi přišlo, že mám konečně břicho. A užívala jsem si to a stím i ty jeho kopance!

Před koncem druhého trimestru (prosinec) jsme vyrazili na malý výlet. Na malý výlet do Švýcarska. Retheeshův kamarád se ženil a Retheesh šel za svědka. Prakticky to všechno vyšlo skvěle. Před vánoci se jak v Londýně, tak v Ženevě uvolnily restrikce a my mohli vycestovat do zahraničí. Já jsem ve svém stavu trochu váhala, ale měla jsem stále dost času a cítila jsem se dobře. Dodržovali jsme veškeré opatření a byli opatrní.  Letěli jsme do Ženevy na tři dny a nakonec si prodloužili, nedobrovolně, výlet na 14 dní. Bylo to zrovna v době, kdy z Anglie začala  rozšiřovat nová mutace  korony a Evropské státy  uzavřely  hranice pro cestovatele z Anglie a zpět. Nebudu lhát, nebylo to vůbec příjemné. Měla jsem  plány na naše Vánoce v Londýně a Nový rok. Nakoupeno spousta věcí na Českou večeři, ale nakonec to osud chtěl jinak. Zůstali jsme 14. dní. Chudáci naši “just married” kamarádi museli své líbánky strávit s námi. Já byla 27.týdnů těhotná. Naštěstí jsem měla všechny své dokumenty se sebou, kdyby něco. Tím, že jsem byla blízko třetího trimestru, tak jsem se jen bála, že mně nepustí do letadla. Když jsme se vraceli, tak jsem si oblékla velkou mikinu a snažila se tolik nefunět. Všechno proběhlo v pořádku. My jsme si naše malé dobrodružství taky užili. Říkala jsem si, komu se to poštěstí slavit  Vánoce každý rok v jiné zemi. Kde to asi bude příště? 

Po návratu domů jsem vkročila prakticky do třetího trimestru. Pro některé ženy trimestr nejrychlejší pro některé utíkal jako šnek…jak to bylo u mně?To se dozvíte příští týden…