Jednou za rok
Za celý rok jsem dokázala napsat jeden článek a to v září 2021 (pět let od toho, co jsem odletěla do Ameriky za dobrodružstvím). Jinak jsem absolutně nic nenapsala a taky jsem nehrála na piáno. Byla jsem jen máma a partnerka (a to né asi někdy moc dobrá). Minulý rok touto dobou jsem byla v České republice a pak, když jsem se vrátila na mě padla asi podzimní mrzutost a do toho spousty dalších věcí. Musím se přiznat, že jsem se ani nezastavila.
Asi moje hlavní povinnost je býti mámou. A sakra je to někdy oříšek :D Z Arjuna už je velkej kluk, kterej se absolutně nezastaví. Vztekloun s pusou stále na špacír. Ve slovníku má: mama, dada, yes, ne (to zná asi nejlíp a nejzřetelněji), baby, oh god, bye bye a nejnovější a nejpouživanější je píís. PÍÍs stojí pro „please“, když něco chce tak má říct please. A to teď jede furt. Píís člověk slyší neustále. Jinak taky už chodí a skáče do kaluží. No je z něco srandista a rozhodně se s ním člověk nenudí. Nechci tady vášnit jen nad tím jak můj syn je úžasný ( ale jako správná matka musím samozřejmě říct, že je naprosto dokonalý :D), ale chci sepsat, co se za ten rok seběhlo, abych se pak do toho mohla vrátit zase po hlavě, co se děje teď.
U těch finančních priorit zůstanu. Dřív jsme žili v takové malé chaloupce (ráda tomu říkám chaloupka, ale spíš to byl takový dřevěný domek). Bylo to takové malé studio u jedné paní na zahradě – Helenka třetí babička. Kuchyň spojená s obývákem a ložnicí a jedná malá koupelna. Na začátku vztahu nám to s Retheeshem absolutně stačilo a pak když se narodil Arjun, tak jsme to tak nějak zvládali. Ale nebudu předstírat, že to bylo jednoduchý. Retheesh pracuje z domu, takže jsme prakticky byly spolu furt spolu. Nedalo se nikam utéct. Jen ven, a to když je venku tma a zrovna nemáte náladu tak to není ideální…nicméně jsme to zvládali. Ani jsme pořádně neměli na výběr. Nájmy v Londýně jsou šíleně drahý a já jsem nezaměstnaná, takže se moc nájemníku nehnalo se nám dávat ubytování. Měli jsme plán do tohoto léta si něco najít a ušetřit. A na Arjunovi narozeniny se na nás usmálo štěstí. Retheeshova kamarádka, která žije v Turecku, ale pronajímá tu byt, zrovna hledala podnájemníky. Úplnou náhodou se o tom zmínila Retheeshovi a ten neváhal a po nabídce skočil.
Tří pokojový skoro dům s balkonem, velkou kuchyní, dvěma záchody a obývákem! Když jsem o tom slyšela, tak jsem tomu nemohla uvěřit! Kousek od místa, kde jsme bydleli, 5 minut od Wimbledonu a hlavně v čisté a bezpečné části Londýna. Slovy nemůžu popsat jak velký kámen nám spadl ze srdce. Během 14 dní jsme měli sbaleno a mohli jsme se nastěhovat. Nájem byl přes náš rozpočet, takže jsme se rozhodli sdílet a pronajmout jeden pokoj pro jednu holčinu. Je to tu tak hezký a prostorný, že ani nedokážu uvěřit, jaký štěstí jsme měli. Samozřejmě se musíme otáčet, ale za tohle to stojí.
Já jsem stále doma s Arjunem. Přemýšleli jsme o školce, či jiném hlídaní, ale zatím se nám to nevyplatí, aby Arjun někam chodil. Za všechno se musí platit tak aspoň 8 liber na hodinu, a to kdybych já šla do práce, tak veškerá moje výplata jde do školky, či hlídání. (V Anglii přispívá stát 30h až od 3tího roku dítěte a ve 4 začíná povinná školní docházka). Taky si to s ním chci co nejvíc užít. Ale myslím, že o tomhle tématu by se dal napsat samostatný článek. Matky/otcové na rodičovské z různých zemí světa.
Popravdě mi takovéhle články nejdou. Ty doháněcí. Nejde sepat všechno, aby to vyznělo dobře a napínavě. Takže mě omluvte, že je to trochu nuda? Napravím to!
Stále jsem aktivní na facebooku, kde mám svou stránku – Resa objevuje svět, kde přidávám fotky a také na Instagramu pod tenzikm. Vždycky budu ráda, když napíšete. Přes ty roky mě vždycky překvapí (příjemně) , když se mi někdo zmíní, že čte mé články.
Hned další bude online hned zítra a bude to ten z minulého roku. Je dobrý se k tomu vrátit a vrátit se k mým 6ti letům v cizině...
❤️
OdpovědětVymazat