Pojedeme do Indie - možná?
Vyřizování víz do Indie mě stálo asi půlku vypadaných vlasů na hlavě a to nemluvím o těch penezích.
Situace se má takhle. Konečně nám to po třech letech vyšlo a my jsme si v září koupili na listopad letenky do Indie. Takže Arjun konečně pozná svou druhou část rodiny.
Chystali jsme se už asi třikrát a vždycky když už, tak kvůli nečemu to nevyšlo. Samozřejmě největším problémem byl covid díky kterému se uzavřeli hranice a Indie přestávala vydávat víza. Ale ty s nadšením otevřely zase v květnu s tím, že se obnoví turismus. Bohužel pro 156 zemí se otevřela brána, kdy stačilo vyplnit jenom online víza a pro ty zbylé země smůla. Chcete do Indie? Tak si běžte na ambasádu a všechno si to hezky oběhejte. A bohužel Anglie je jedna z mála zemí.
Já mám stále český pas, takže já můžu žažádat online, Retheesh má speciální pas (OCI – Overseas Citizen of India) a jediný, kdo teda musel na ambasádu je Arjun. Teď se dostáváme k té zajímavé části. Jestli něco je ulně na nic tak s prominutím Indické papírování a jejich vyřizování. Takový bordel a zmatek v tom mají, že to svět snad ani neviděl! My jsme začali s celým procesem v polovině října, abychom zjistili, že veškeré termíny na ambasádu jsou pryč až do konce LISTOPADU. Nezbyl ani jeden. Retheesh si z toho nejdřív dělal srandu, ale po dvou dnech koukání se stále na stránky konzulátu nám oběma přestalo být do smíchu. Retheesh začal obvolávat veškeré své známé a lidi, kteří by nám mohli pomoc. Já se přidala asi do všech možných skupin na facebooku, koukala na stránky a volala na Indickou ambasádu do Čr, jestli by to tam třeba nemohli udělat oni. Nic. Nemohli. Docházeli nám napady a i naděje, že letos se do Indie podíváme. Opět. Dokonce i místní zprávy začali psát jak lidi jsou zoufalí a ztrácejí spousty peněz. Cestovky ruší zájezdy, protože lidi zkrátka nemůžou dostat víza. Hrůza.
Svitla nám naděje, že bychom prostě jeli rovnou na konzulát a tam udělat trochu scénku (ještě štěstí, že jsem tak teatrální) a přemluvit si s nimi o naší situaci. Mít veškeré papíry z sebe a doufat v to nejlepší. Což jsme taky udělali. (taková vsuvka. Konzulát je od nás asi 80 minut vlakem. V ten den stávkovali vlaky, takže cesta se nám hezky protáhla na asi 2 hodiny :D). Na konzulátu jsme moc nepochodili. Spousta lidí.
Uplynul týden, přijel mi taťka na návštěvu, a zrovna v ten den Indické velvyslanství zveřejnilo video s omlouvou, že to trochu nezvládají a že chápou jak jsme naštvaní. Ten hlavní ministr slíbil víc termínů, víc možností si zajít udělat víza a nějaký další služby. Naděje byla a taky se to vyplnilo! Po dvou dnech zveřejnili více termínů na sobotu a my hurá znova cesta na konzulát. Připravili jsme si veškeré dokumenty, hodně jídla a vyrazili jsme. Nutno dodat, že Arjun semnou vždycky byl. Absolvoval každou cestu. Naštěstí při druhé návštěvě konzulátu jsme využili pomocnou ruku, která přijela na návštěvu. Tam jak už máte termín a veškeré papíry, tak to už probíhá hladce. (upřímně nikdo se s nikým nemazlí. Máš někde chybu? Chybí ti papír. Tak čau – další)
Vízum nás stálo 147 liber (4096 KČ asi) a spousta našich nervů, ale po čtyřech dnech nám přišel a my si aspoň trochu ulevili.
Nepamatuju se, že bych byla takhle vystresovaná, když jsem dělala vizum do Ameriky. Do Indie se moc těšíme, ale tohle je děsný. Do toho ještě musíme vyplnit nějakém formuláře…a covid testy. Ugh. Když to všechno dobře půjde, tak odlétáme 20. listopadu a vracíme se před Vánoci. Už teď sepisuju listy a věci co musíme se sebou mít…No. Určitě budu psát víc a víc informovat o situaci.
Vždycky budu vděčná za vaše zprávy a dojmy – můžete mě sledovat i na Instagramu, kde sdílím víc videí – tenzikm.
Tak zase brzy, Resa na cestách
Komentáře
Okomentovat